Když nastoupili do F1, předpovídali téhle „veselé bandě“ rychlý zánik. Z hlediska historie jejich existence netrvala dlouho, ale výrazně zasáhla do dějin královny motoristického sportu. Lord Hesketh jediné vítězství v šampionátu hodnotí – poněkud překvapivě – tím spíš je dobré si ho připomenout.

Sezónu 1975 James Hunt na Heskethu 308 začal slibně – druhým místem za obhájcem titulu (GP Argentiny) a přidal bod v Brazílii, pak ale následovala šňůra pěti nedokončených závodů. Z předpokládaného ,černého koně’ se najednou stávala spíš chromá kobylka. Daleko víc se řešila jeho svatba s modelkou a tanečnicí Suzy Miller a mnozí si kladli otázku, zda vůbec Hesketh má co pohledávat ve startovním poli F1.

Viděl jsem modrý proužek na nebi

Tradiční holandská trať Zandvoort přinášela různé nálady, tragédie i překvapení. Přítomnost mořské hladiny prakticky „za tribunou“ měla jistý vliv na počasí. Po trénincích pod jasnou oblohou se najednou mraky rozhodly vydat svou vláhu a v den závodu pršelo. Protože Holanďané dopoledne z náboženských důvodů nemohou závodní trati otevřít, konal se rychlý seznamovací trénink před závodem, jehož start byl tím pádem posunut.

Hunt už v Monacu téhož roku, kde zpočátku rovněž pršelo, ale déšť postupně ustával, dostal od svého chlebodárce – Lorda Hesketha – důležitou informaci. „Deset nebo dvacet minut před začátkem jsem v dálce na severu viděl proužek jasné oblohy. Nevěděl jsem, jestli se dostane nad trať nebo ne, ale vítr vanul z té strany a jako přivál dešťové mraky, mohl je zase odfouknout.“

Příliš brzy? Ani náhodou!

Hunt zastavil u mechaniků už v 7. kole (podle „odborných“ komentářů příliš brzy) – všichni ostatní tam zamířili po něm; vedoucí Lauda dokonce až po šesti kolech. Za tu dobu riskující James na slicks dokázal nahnat důležitý čas a ocitl se v součtu všeho hned za Ferrariho duem, a než Lauda a Regazzoni stačili zahřát pneumatiky do sucha, byl vpředu. Lauda nakonec po stíhací jízdě dorazil do závětří Heskethu, ale i přes pohonnou jednotku, dávající o 50 koní víc, neuspěl. Mohlo vybuchnout obrovské nadšení a Heskethova parta se zapsala jako 33. značka v existenci F1 do Zlaté knihy vítězů.

Když však po 40 letech dostal lord Hesketh otázku, jestli se jednalo o nejpamátnější okamžik v historii týmu, překvapivě odpověděl: „Myslím, že to bylo vítězství v BRDC Trophy 1974, protože vyhrát vůbec první závod je největší vzrušení. Po Holandsku mi všichni podsouvali, že to musí být nejlepší okamžik mého života, ale tím byla první výhra, i když šlo o nemistrovský závod.“

Historie týmu, jenž otřásl establishmentem F1

Abyste plně pochopili, čím Hesketh Racing Team byl, je třeba se ponořit hluboko do jeho historie. Nejde jen o „vyhazování“ peněz, bujaré večírky a opulentní hostiny. Nelze pouze projít od roku 1973 a skončit v polovině sezóny 1978, je třeba hledat v širších souvislostech. Ostatně osoba samotného Thomase Alexandra Fermora, třetího barona z Heskethů vydá na několik kapitol případné knihy. Když byl dotázán, zda film Rush (Rivalové), jímž bylo mnoho lidí nadšeno, dokázal zachytit dobu a příběh, byl nekompromisní: „Ne, to si opravdu nemyslím. Byl to naprostý nesmysl. Došly jim peníze a museli ho upravit tak, aby to nějaký – tuším rakouský – sponzor zatáhl. A ti si samozřejmě prosadili Nikiho a všechno s tím spojené. Jako obvykle, museli nás oblbnout sponzoři.“ Názor hodný polemiky, ale je známo, že tělnatý aristokrat si za svým stál vždy s tvrdohlavostí britského peera.

Jako obvykle se obracím na čtenáře, kteří mi dokáží poradit a nasměrovat. Bylo by lepší vytvořit internetovou historii Heskethu, což by ovšem s důkladným zmapováním představovalo takových osm až deset dílů, nebo připravit publikaci v duchu Copersucaru, kterou už někteří vlastní? Šlo by samozřejmě udělat obojí, poněkud zkrácenou verzi sem a tu knižní později – ale to by přeci jenom trvalo zbytečně dlouho. Navíc vynechat pikantnosti kde se lord se svou SuperStar, jak Jamese nazýval, setkal poprvé nebo zda byla první smlouva sepsána na pivním tácku a proč nedošlo ke spojení Hesketh – Ferrari by bylo asi prohřeškem.