Aféra Tyrrell 1984 – Zločin a trest II.
V polovině sezóny 1984 řešila F1 zásadní problém. Tedy problém – při GP USA v Detroitu bylo zjištěno porušení pravidel ze strany týmu Tyrrell. Ovšem následoval naprosto ojedinělý a pro mnohé nepochopitelný trest. Takový, že se začaly množit otázky, zda za ním nebylo něco podstatně důležitějšího. Což se v podstatě – byť tehdy naplno nevyřčeno – potvrdilo.
Část II.: … a trest
Pokud se podíváme do historie, těch prohřešků proti předpisům do roku 1984 bylo několik a končily buď finanční pokutou (například Hunt na McLarenu za širší vůz v GP Španělska nebyl ani diskvalifikován, stejně tak Watson na Penske ve Francii – rok 1976) nebo diskvalifikací (namátkou Winkelhock v Imole či Lauda v Belgii – rok 1982); to jsou skutečně jen nahodile vybrané případy. Z tohoto hlediska by se dalo očekávat, že Tyrrell po událostech v Detroitu odepíše druhé místo, jehož dosáhl Martin Brundle. FISA však doslova věštecky odhadla, že stáj pravidla porušovala ve všech závodech (nebyly k tomu žádné důkazy, navíc v Monacu Bellof vůbec nestavěl) a začala jednat.

„Jste vyloučen!“
Ve čtvrtek 18. července 1984 předvolala FISA Kena Tyrrella k mimořádnému zasedání a sdělila mu, že je s okamžitou platností vyloučen z dalších závodů šampionátu v této sezóně počtem hlasů 16:4 (ony čtyři byly označeny za špatně vyplněné). K porušení pravidel ohledně paliva a „tankování“ (viz díl I.) přidala ještě neodpovídající použití zátěže. V tomto bodě bylo Tyrrellovi vyčítáno, že kuličky se v prostoru pohybovaly volně – pravidla povolovala použít dodatečné zátěže, ale musela být pevně spojena s částí vozu. Ken měl protiargument v tom smyslu, že ony kuličky byly v utěsněném prostoru a nemohly se nijak dostat ven. Sám přiznal, že vozy určitou část závodu jely pod váhovým limitem, ale pochopitelně nešlo dokázat, pouze předpokládat, jak dlouho. Navíc směrodatná nebyla ani samotná zastávka v boxech a doplnění kapalin – kuličky se do onoho boxu dostaly prostřednictvím tlaku v hadici, ale opět nešlo prokazatelně určit, zda byly do „nádrže“ vpraveny ve všech případech.
Tyrrell po sdělení vyloučení reagoval okamžitě a podal na FISA žalobu u Nejvyššího soudu v Londýně. Důvod: diskvalifikaci z mistrovství označil za zákaz výkonu povolání s připomínkou, že by v době, kdy rostla nezaměstnanost, musel zlikvidovat 40 pracovních míst. Soud jednal promptně a s odvoláním na „… porušení pracovního práva ze strany organizace FISA se sídlem v Paříži“ předal ještě 20. července věc FIA. Ta si zachovala tvář a umyla ruce – spor podstoupila britskému Royal Automobile Club, protože Tyrrell jezdil s britskou licencí, a do jehož gesce spadala GP Velké Británie (kde se měl jet následující závod). RAC si na jednu stranu nechtěl znepřátelit FISA – byl tu případ „neposlušného“ Monaca, jemuž kvůli sporům s Balestrem pro rok 1985 hrozilo odnětí licence – na druhou stranu však zase jen tak nemohl podrazit nohy krajanovi a dlouholetému účastníkovi mistrovství formule 1. Padlo tedy šalamounské rozhodnutí ve stylu „vlk se nažral a koza odešla bez škrábnutí“ – Tyrrellovy vozy smí k závodu nastoupit, ale ,mimo šampionát’ – to jest: pokud by náhodou dojely v první šestici, body jim nebudou uděleny. Pro .strýčka Kena’ bylo zásadní, že nepřijde o vyplacení odměn.
Tyrrell musel jít…
Tyrrell Racing Team stáj pak ještě absolvoval tři další závody (NSR, Rakousko a Holandsko), než odvolání a další nařízení potvrdilo vyloučení ze šampionátu. Ken Tyrrell v té době opravdu bojoval ze všech sil. Den poté, co obdržel kompletní spis, vyrazil na soudní jednání do Paříže a přivezl tam monopost Tyrrell 012 s kompletním příslušenstvím a mechaniky. Ti onoho 29. srpna předváděli před budovou soudu dané úkony, současně popisované Kenovým právním týmem – všichni ze soudní síně museli tedy vyjít ven. Jako svědky měl k dispozici Patricka Heada (Williams) a Johna Barnarda (McLaren), stejně tak disponoval nezávislými posudky, že procento aromatických uhlovodíků bylo nesprávné – podle Tyrrellem požadovanoou kontrolou činilo pouze 0,005%, protože FISA při svém testu nevzala v úvahu možnost znečištění vody během skladování v přepravních sudech. Ale FISA si prosadila svou: „Příliš často jsme byli obviňováni jako spoluviníci podvodů, tohle je důkaz naší integrity. O Tyrrellově vině jsme dlouhou dobu byli přesvědčeni, ale potřebovali jsme důkazy. K tomu bylo nutné rozebrat auto a kompletně ho prohlédnout…“ hřímal Jean-Marie Balestre. Znovu se nabízí otázka – proč skandály ověnčený prezident FISA čekal až do osmého závodu?
Odpověď můžeme nalézt ve dvou argumentech. Že ,strýček Ken’ proti turbomotorům brojil, se dobře vědělo, ale to samo o sobě nestačilo. Že narušil integritu FOCA, když se v GP San Marina 1982 nepřipojil k jejímu bojkotu (ještě s týmem ATS) – aby získal v té době podporu firmy Ceramica Imola (kdyby nestartoval, mohl o ni zase lehce přijít,což se přihodilo stáji Arrows) – by také tolik nevadilo. Problém tkvěl jinde: pro rok 1985 bylo naplánováno snížení kapacity palivových nádrží na 195 místo stávajících 220 litrů. Co by to znamenalo pro žíznivé turbomotory je snadné domyslet – při trvajícím zákazu tankování by jejich majitelé museli snížit plnící tlak, aby s pohonnými hmotami vydrželi do cíle. A tím by Tyrrell, jediný vlastník amtosférického motoru, měl opět na své straně určitou výhodu. On jediný odmítal zachovat limit 220 litrů; protože pokud by nebyla shoda jednomyslná, nemohla by nastoupit plánovaná varianta. Je bezesporu velmi zajímavé, že poslední debata o změně množství paliva proběhla právě před GP USA v Detroitu. Prakticky hned poté byl tým Tyrrell „věštecky“ odhalen a vzápětí bezprecedentně suspendován. Nikdy předtím za jediný prokázaný přestupek žádný tým nebyl vyloučen z celého šampionátu (ačkoliv o rok dříve měl máslo na hlavě Brabham kvůli nelegálnímu palivu). Důvod byl jasný: Tyrrell byl odstaven mimo hru, přišel o hlasovací právo a týmy v poklidu schválily zachování kapacity nádrží. Technické prohřešky byly pouhým prostředkem jak se ho zbavit, jediným skutečným účelem zjevně bylo umést cestičku k žádanému cíli.

Balestre opilý mocí
V oněch 80. letech Balestre skutečně řádil jak černá ruka a když po počátečních rozporech našel společnou řeč s Bernie Ecclestonem, teoreticky nemohl mít oponenta. Tyrrell se nevzdal a ještě se pokusil zvrátit stav u Mezinárodního sportovního soudu v Paříži a – světe, zboř se – uspěl. Nejenže bylo jeho odvolání úspěšné; po prosincovém slyšení navíc obdržel zpět i oněch 13 mistrovských bodů, což pro něj představovalo odměnu v řádu 500 000 až 600 000 dolarů. „Cítím se konečně očištěn. Vyhlížím další sezónu, abych se mohl plně zapojit do šampionátu. Měli bychom se soustředit na závodění, místo abychom trávili čas u soudu. O tom motorsport není,“ okomentoval situaci Tyrrell.
Neradoval se však dlouho. Balestre si nemohl dovolit blamáž a byť jen náznak eventuality, že FISA pochybila. Tentokrát se odvolal on a použil skutečně veškerého vlivu, aby u apelačního soudu zajistil potvrzení původního vyloučení a odebrání bodů, což bez možnosti dalšího odvolání vyhlásil 13. února 1985 soudce Xavier Nicot. Za tiché podpory malých týmů, které by zpětným verdiktem přišly o solidní prize money. Ba co víc, FIA dostala od FISA podnět k přezkoumání způsobilosti startu Tyrrella pro sezónu 1985, protože Balestre tým bývalého dřevaře nechtěl kvůli tahanicím, které ho vykresily v nelichotivém světle, pustit ani do nadcházejícího ročníku: „Je nepřijatelné, aby v šampionátu startoval někdo, kdo nerespektuje své povinnosti. Ken Tyrrell nás zneužil dvěma způsoby: že si dovolil nám odporovat a nerespektuje sankce na něj uvalené. Místo toho na nás podal žalobu,“ nechal se slyšet sekretář FISA Yvon Leon krátce po výsledku apelačního soudu. Pokrytectví opět jednou slavilo úspěch.
Důsledky a následky
Tyrrell tím pádem ztratil členství ve FOCA a potažmo nárok na příspěvek pro cestovní výlohy. Tady se ale nejspíš u jeho soupeřů hnulo svědomí, jak hodili kolegu přes palubu; mimo centrum dění se zavázali, že týmu finančně vypomohou. Ecclestone nikdy nenechal nahlédnout do hlubin „své“ FOCA, takže nelze ani vyloučit, že utajeně nějaký ten grošík Tyrrellovi také poskytl. Ten musel přislíbit, že bude dodržovat pravidla a zdrží se jakéhokoli jednání namířeného proti FISA nebo jejím činovníkům (takzvaná demokracie). Když se zavázal urovnat všechny soudní výlohy, byla jeho přihláška pro rok 1985 akceptována.
Nakonec i ,strýček Ken’ musel ustoupit a prostřednictvím svého syna Boba navázal kontakty s Renaultem. Dostal turbomotory, ale i tady se ukázalo, že ve světě přeplňovaných motorů byl zkrátka persona non grata; byl vybaven pouze mezitypy, nedosahujících plné výkonnosti. Nakonec o tři roky později došlo k rozhodnutí turboéru ukončit, a to už Tyrrell jezdil opět s Cosworthy (od roku 1987). Je však nutné podotknout, že ona aféra jeho tým poznamenala natolik, že se kromě náznaku lepších výsledků za přispění Jeana Alesiho (1990) do špice už nikdy nevrátil.
V případě Tyrrella nešlo o porušování pravidel, ostatně velmi dobře aféru okomentoval významný britský publicista Dennis Jenkinson: „Každý, kdo má blízko ke garážím nebo paddocku F1, ví, že mnoho týmů porušovalo předpisy po celá léta, ale většinou byly takové případy ututlány a nepotrestány. Předpokládám, že kdyby se Ken Tyrrell provinil pouze porušením nebo obcházením pravidel, bylo by to přísné varování a veřejná kritika, ale od té doby, co se na startovním roštu objevily první přeplňované vozy, byl jejich zásadním odpůrcem a protestoval proti jejich užívání, stejně jako vystupoval proti týmům, které podle něj používaly nelegální palivo.“
Spravedlnost je slepá, říká okřídlené rčení – ať byl Ken Tyrrell jakýkoliv, seznal, že jejím prosazováním se lze dostat až na samotnou hranu existence. Snad jenom jeho sveřepost, zarputilost a ona „dřevařská nátura“ mu umožnily přežít účelovou likvidaci, která v F1 nemá obdoby – a srovnávat ji se Spygate McLarenu je bezpředmětné – ten totiž byl pouze administrativně zbaven účasti v Poháru konstruktérů, ale mohl vesele závodit dál…
Poznámka: Celý případ Tyrrell 1984 by v detailním podání obnášel pro potřeby webu příliš velký prostor, proto je pro snadnější a lepší pochopitelné podání upraven.

Comments (2)
Po přečtení celého krásného dvojčlanku mne rak napadá. Jak by asi probíhala diskuze, kdyby se něco podobného stalo dneska. Když vidím ty debaty o pentlích 5, 10s, kam bychom asi dospěli, v dnešní hyperkorektní době, s debatou o vyloučení…
Co článek to perla.