Při vzpomínce na Alessandra Zanardiho jsme hovořili o nezlomné vůli a snaze se vyrovnat s nepřízní osudu. Podobný, i když ještě tragičtější příběh se týká dnes už zcela zapomenutého pilota, jenž se s těžkým handicapem dokázal prosadit na závodní dráhu.
Mnozí ho znali jako muže v pozadí ve stáji Red Bull Racing, jenž ale v podstatě rozhodoval o všem. Jaká byla cesta muže, jenž měl tahat za nitky v pozadí týmu, v poslední době jednoho z nejúšpěšnějších.
Pokud byste na začátku 70. let seděli v kokpitu F1, mohl vás v některých závodech do jisté míry hřát pocit, že máte na dosah odbornou zdravotnickou péči, dokonce i dřív než v medical centru.
Vše krásné jednou skončí a ačkoliv Johansson nadále usiloval o své setrvání ve formuli 1, postupně vyklízel pozice. Dalo by se říci, že z nejvyšších příček sestoupil téměř do sklepa...
Se švédským pilotem jsme se rozloučili ve chvíli, kdy se zdálo, že jeho kariéra v F1 bude mít jen epizodní podobu. Jenže jeho ,formulová salta mortale‘ teprve měla přijít.
Někdo dokáže vyhrát závod na ,první dobrou‘, jinému nestačí ani vůz, s nímž de facto kolega vyhrál titul mistra světa. I takové příběhy píše formule 1
Formule 1 byla ve svých oficiálních počátcích natolik prestižní, že hostila i nejednu urozenou osobnost. Postupem času ale aristokraté ztráceli o přímou účast v rychlých vozech zájem a přesunuli se do jiných pozic. Jedním z posledních mohykánů byl skotský šlechtic.
Otevíráme druhou, méně radostnou část povídání o Alexi Zanardim, jenž nejen sobě, ale celému světu dokázal, že osobní odhodlanost a snaha dokáže osudu, že na porážky je ještě dost času...
Byl bezesporu jedním z nejodhodlanějších pilotů, kterým jejich vášeň ovlivnila výrazně život, ale pro nějž ani osobní tragédie neznamenala, aby se jí nedokázal postavit.
„Myslím, že můj život provází osud, nejen proto, že závodím. Pokud má někdo v určitém bodě zemřít, stane se tak bez ohledu na to, jestli bude sedět v autě nebo půjde pěšky...“ (L. Bandini)
