Letošní šampionát vstupuje do poslední třetiny a na první pohled si fanoušci mohou lebedit. Boj o titul stále není rozhodnutý a sem tam někdo dominantní McLareny poškádlí. Jenže hlubší analýza už tak jednoznačná nebude. Stačí si projít poslední dva závody a hned tu máme několik zásadních témat, nad nimiž se někteří zoufale a honem snaží mávnout rukou, že vlastně o nic nejde.

Jeden z největších ohlasů zcela nepochybně vyvolal akt McLaren, ať už ho nazve Papaya swap či Papifair. Ale než se k němu dostaneme, dovolím si dotknout se ještě některých dalších oblastí, které rozhodně zasluhují pozornost. Nelze je totiž přehlížet, protože mohou F1 od základu změnit. Pokud si dovolím nějaké příměry, pak vězte, že nejsou vycucané z prstu, ale mají reálný základ.

Domenicaliho vize

Tiskem proběhla zpráva, že prezident šampionátu Stefano Domenicali je „otevřen novým myšlenkám“, jak by měla vypadat F1, aby se přiblížila zejména mladé generaci. Pokud se podíváme na jím podporované změny, jde spíš o inovace, které dříve ne vždy prošly – chybí snad jen někdejší úchvatný nápad Bernie Ecclestonea hodnotit piloty pouze medailemi. Letos čerstvý šedesátník by si představoval větší počet sprintů, méně tréninků a oprášil i myšlenku obráceného startovního roštu po kvalifikaci.

U sprintů se ohání faktem, že v roce 2021, kdy byly do šampionátu zařazeny poprvé, z nich nebyli nadšeni ani jezdci, ani diváci. Nadšeně pak hlásá, že dnes už je každý bere jako běžnou součást šampionátu. To je sice hezké, ale pan Domenicali zapomíná na dvě zásadní věci: po jedné sezóně prostě sprinty byly opět zařazeny do seriálu a nikdo neprovedl zhodnocení. Aby byla věc naprosto spravedlivá a schopná posouzení, měla by minimálně následující sezóna proběhnout opět „postaru“ a pak porovnat, jestli lidé po sprintech prahnou či nikoli. Logicky se také nabízí otázka, zda závody, jejích součástí sprint není, zoufale žadoní, aby jim byl také přidělen. Co to bude znamenat za nápor na rozpočty týmů asi není třeba příliš zdůrazňovat.

Méně volných tréninků asi také nebude nic, nad čím by týmy jásaly – už takhle jim vadí i ta sebemenší absence. A teď si vezměte modelovou situaci, jaká se pravidelně stává: na začátku onoho jediného tréninku dojde k nějakému defektu, kolizi, nehodě, zkrátka něčemu, co zabrání tomu kterému jedinci či týmu vyzkoušet vůz. Pohybuje se tak ve sféře nejistoty a kvalifikace na sprint a potažmo závod je velkou neznámou. Že jde o jasné znevýhodnění je evidentní a můžeme tu donekonečna hovořit o přípravě – srážku dvou monopostů nikdo předvídat nemůže.

Konečně obrácený startovní rošt. Opravdu si pan Domenicali myslí, že direktivně nařídí všem pilotům, aby se ze všech sil snažili zajet co nejhorší startovní pozici? Zavání to fraškou a pokud nepadne další geniální nápad bodovat i kvalifikaci, poté rošt obrátit, pak z toho bude komedie à la Disneyland. Možná lze z telemetrie zjistit, jestli pilot v té či oné zatáčce jel naplno, ale tomu se lze vyhnout jedním špatným nájezdem nebo „objektivními“ příčinami. Někomu se taková myšlenka možná bude líbit, protože třeba v Monacu, Maďarsku a dalších tratích, kde se předjíždí opravdu hodně špatně se dočkáme konečně exploze nových vítězů.

Zcela na okraj, když se některé zavedené pořádky začaly měnit, většinou to znamenalo značný malér. Možná někteří budou říkat, že je to srovnání nesmyslná, ale přesto je uvedu. Čokoládová vajíčka Kinder Surprise zná většina z vás – když na konci minulého století nové vedení firmy Ferrero přišlo s nápadem, že zruší po roky zavedené vkládání figurek podle kódů a začalo opakovat staré bez označení, nestačilo se divit. Myšlenka byla ta, že děti slupnou čokoládu a figurka zanedlouho stejně poletí do nějaké krabice. Když však prodej poklesl o hrozivých 35 %, najednou překvapení šéfové zjistili, že dítka zdaleka nejsou tou hlavní kupní silou, tu tvoří sběratelé a pro ně nový systém byl k ničemu. To samé lze říci o časopisu ABC – když po převzetí zahraničními investory provedlo poměrně citelnou změnu ve skladbě papírových modelů, tedy ikonickém počinu, na němž periodikum stavělo značnou část své obliby, prodej se rovněž rapidně propadl. Byl jsem svědkem debaty s redaktory a oněmi „letitými pardy“, kteří konstatovali, že dále za těchto okolností ABC kupovat nebudou. Nedělejme si iluze. Mladí dnes mají docela jiné zájmy a většina bere návštěvu nějaké Grand Prix jako společenskou událost. Celosvětově sledování kompletního šampionátu klesá a jak ukazují výzkumy, právě kvůli novotám, které klasické závodění degradují.

Jenže problém je ten, že pokud někdo chce prosadit nějakou novinku, tak to udělá a na názory kolem se neptá ve stylu „nic jiného jim nezbyde“. Je to něco podobného jako u Microsoftu – plno lidí dodnes tvrdí, že nejlepší operační systém byl Windows XP. Mohou si ho svobodně nechat, ale nedostanou žádnou podporu ze strany výrobce. Pokud nechtějí mít problémy, nemají možnost svobodné volby – jsou nuceni přejít na něco, co nechtějí, ale jiná šance zkrátka není. A obávám se, že vize Domenicaliho podobným směrem tlačí i F1

Slovíčko o penalizacích

Tohle téma rezonuje F1 a naší komunitou už hodně dlouho a kdyby pan Domenicali přestal vymýšlet rádoby atraktivní změny za každou cenu a věnoval se především této oblasti, sklidil by rozhodně větší vděk. Na jednu stranu chápu, že posuzování incidentů je záležitost velmi komplikovaná, na druhou si ale říkám, jak mohla F1 těch pětašedesát let vůbec existovat, když se vlastně (samozřejmě s určitými výjimkami) noc podobného v takovém měřítku nedělo? Naprosto chápu, že jsou případy, kdy jeden pilot svému kolegovi chybou zničí závod, ale pořád mluvíme o lidských bytostech a ty prostě chyby, ať se nám to líbí nebo ne, dělají a dělat budou. Na jednu stranu voláme o atraktivních soubojích a napětí, na druhou de facto nutíme jezdce, aby si každý útok pětkrát rozmysleli s vědomím, že když pochybí, čeká je trest a kdovíco ještě. Jeden analytik spočítal, že naprosto bezpečné předjetí můžeme v F1 vidět v 35 % případů (sem samozřejmě nelze počítat takové manévry, které se odehrají těsně po výměně pneumatik nebo o celé kolo). Případ z GP Itálie v podání Bearman × Sainz jr. je komorním případem: Oliver se pokusil podjet Carlose, ten byl v zatáčce první a tudíž mu patřila. Bearman ale na vnitřku nedostal žádný prostor, kam by ještě mohl zatočit. Jistě někdo řekne „neměl se tam cpát“. Oponenti zase mohou tvrdit „pilot Williamsu musel Haas vidět a jako velmi zkušenému závodníkovi mu muselo být jasné, že pokud zatáčku zavře, dojde ke kolizi“. A včil mudruj, jak praví lidové rčení. Nelze ani vyloučit možnost, že Španěl po těžké frustraci z Holandska tak trochu počítal, že mu komisaři pro jistotu jisté penzum odvedou, zvláště když v podstatě došlo jen k dvojím hodinám a žádné zásadní újmě na vozech. O čemž svědčí také fakt, že Oliver dostal + 10 vteřin na poměry F1 velice rychle.

Nejsem pro stav, kdy by se soupeři na trati sestřelovali jak pouťové růže. Ale také bych se nerad ještě ve svém už téměř ctihodném věku dožil situace, kdy si piloti budou přes komunikaci dávat žádost, aby soupeře mohli předjet a bylo to hyperkorektní a superbezpečné. Pořád se jedná o závodění se vším rizikem – a obávám se, že je stále blíže doba, kdy ono „riziko, souboje kolo na kolo a odvahu“ začneme dávat do uvozovek.

Pochybná fair-play

Nakonec tu máme moment nejdiskutovanější – kvůli špatně pracujícímu utahováku strávil Lando Norris u mechaniků přesně o 4 vteřiny více než Oscar Piastri. Vedení pak vyzvalo pilota #81, aby pustil svého kolegu dopředu, což podpořili neprůstřelným argumentem Maďarsko 2024. Pak mohli milostivě opět bojovat o pozice. Jak jsem napsal v reportu – je to podobné, jako kdybyste při běhu na 110 metrů překážek naznačili jednomu běžci, že před poslední překážkou musí zpomalit, pustit před sebe kolegu, jenž o jednu zakopl – a pak ať nasadí všechny síly a může bojovat o vítězství.

Formule 1 je prostředí, kde se závodí, taktizuje a také dělají chyby. A je v podstatě jedno, kdo za něj může. McLaren vlastní závodní filozofii zcela degradoval a aby nevypadal jako banda diletantů, ještě ji opentlil hávem fair-play? Opravdu? Položím otázku a budu rád, když na ní zastánci i odpůrci jednání stáje odpovědí. Pokud byla výměna pozic férová, protože Norris se nedopustil chyby a přišel tím o lepší pozici, proč vůbec Piastri v GP Itálie startoval? Když Lando v Holandsku – bez svého pochybení – musel odstoupit? Z tohoto hlediska by bylo spravedlivé kompenzovat jeho ztrátu. A co se stane, když v Baku na startu dojde ke kolizi, kterou odnese Piastri a ze závodu vypadne? Bude McLaren férový a stáhne i Norrise, aby měli oba piloti stejné podmínky? Je to přitažené za vlasy? Asi jako krajně alibistická výzva Piastrimu, že když před sebe pustí Norrise, může s ním dál bojovat. S pneumatikami o kolo staršími a zhruba na stejné teplotní úrovni (k pokynu došlo až poté, co si Norris pneumatiky po prvním kole na trati dostatečně zahřál) a na trati, kde třeba Russell visel jedenáct kol za Leclercem a nedostal se přes něj ani s pomocí DRS.

Spíš to dělá dojem, že McLaren totálně zpackal strategii a intenzivně se upnul na skutečnost, že by mohl vyjet safety car: pak by měl zastávku zadarmo a protože Verstappen stavěl v 38. kole a pokračoval na tvrdé směsi, rázem by „oranžoví“ na měkké byli ve výhodě. Bylo jasné, že osm resp. sedm kol před cílem těžko jeho náskok, v té době 18 vteřin, nezlikvidují. Ještě se pokoušeli vše „hodit“ na pokrytí Leclerca, ale pilot Ferrari se vůbec nepřibližoval. Zastánci McLarenu mohou hovořit o spravedlivém jednání, nestranní lidé hovoří jistém ovlivnění šampionátu a já bych si dovolil dodat, že tolik vyzdvihované Maďarsko 2024 začíná sklízet první negativní plody. A ještě jeden rychlý dodatek – Norris začíná tvrdit, že výměnu nechtěl, čímž rozporuje původní prohlášení, že mu přijde férová. Pokud by ji opravdu nechtěl, mohl ji odmítnout a rozhodně by mu to přineslo mnohem větší uznání.

Ještě si dovolím jednu poznámku. Ony řeči, že by Norris a jeho strana garáže jednala v opačném případě stejně jsou velmi hezké a snad i zvyšují morální kredit, ale také docela zavádějící a zbytečné. Vždy se stavíme do lepšího světla a Norrisovi jeho prohlášení nijak neublíží. Věřil bych mu, kdyby místo slov dokázal tuto myšlenku činem. Třeba až v posledním závodě někdo Piastriho zablokuje a ten bez vlastního přičinění ztratí pozici – počká na něj a pustí ho před sebe, i když ho to bude stát mistrovský titul? Můžete mi tvrdit, že je to absurdita a k něčemu takovému nedojde. To samé ale lidé říkali v letech 2008 a 2021. Místo aby McLaren stanul čelem k faktu, že si závod prohrál ne nedostatečnou rychlostí, jak tvrdil v prohlášení, ale špatnou strategií, snaží se vytřískat aspoň pozitivní mediální obraz. Protože špinavé prádlo se na veřejnosti nikdy nepere. I vyhazovy pilotů, na což je zase expert Red Bull (ale své by o tom mohli vyprávět i de Vries, Sargeant či Doohan), se odehrávají v dojemně přátelském ovzduší, kdy vyhozený poděkuje za poskytnutou šanci a skvělé prostředí, vyhazující pak popřeje mnoho štěstí v další závodní kariéře, která velmi často už nemá v F1 následné pokračování.

V jednom z dávnějších Paddock Line na nejmenovaném webu (jehož přístup se ani nedá srovnat s Red Bullem) mi jeden diskutující vmetl do obrazovky, že je nepřípustné, abych na webu pronášel své osobní názory. Doufám, že jsem těmi současnými nikoho neurazil, pokud naštval, máme tu možnost o všem diskutovat. A dodávám s nejčistším svědomím – jde o můj náhled na věc a v žádném případě netvrdím, že je jediný a správný. Proto mě zajímá, jak se k podobným problémům stavíte vy.