F1: The Movie – formulová pohádka podle Hollywoodu

Těšili se snad všichni – fanoušci, diváci, dokonce i piloti byli podpořit onu velkou slávu v čele s Bradem Pittem, jenž nám od dob slavného Grand Prix režiséra Johna Frankenheimera měl konečně přinést hodnotný a smysluplný zážitek ze světa královny motoristického sportu, nebo také ,šíleně rychlých kol’, jak o nich psal odborník na slovo vzatý, bohužel již zesnulý Edmund „Edy“ Koukal.

Pokud tedy na snímek zajdete do nějakého kina, máte v podstatě tři možnosti, jak k němu přistoupit.

  1. Rodinka s dětmi, která ví, že nějaká F1 existuje, kdysi se tam (dle krajně nevěrohodného výroku v jiném filmu) nějací piloti zabili a ta auta jsou strašně rychlá. Po 155 minutách bude citlivá matka slzet nad celkově romantickým vyzněním příběhu, otec dumat, zda se finanční výdaje rovnají síle zážitku a dítka – lhostejno zda chlapci či děvčata – zatouží někdy usednout do F1. Tedy až do doby, kdy uvidí podobně kvalitní story z oblasti tenisu/hokeje/basketbalu/volejbalu/fotbalu a priorita inspirace bude změněna.
  2. Jste někým, kdo se považuje za znalce F1, tedy umíte o ní mluvit tak, že takovým dojmem působíte. Sice nemáte historický přehled a v jiných oblastech pouze opakujete, co je řečeno, nicméně jste schopni vychválit film do nebes jako nesmírně atraktivní podívanou, která konečně (ačkoliv totéž tvrdili před dvanácti lety u Rivalů) přiblíží lidem F1 a dramaticky rozšíří oblast jejich příznivců. Vlastně vám nic jiného nezbývá, protože přece nebudou dehonestovat něco, co propagují a tváří se, že nic jiného neexistuje.
  3. Pak jsou tu rýpalové, kteří se nespokojí s povrchním pohledem a jdou poněkud do hloubky. Jsou hned okřiknuti, že jde o filmovou fikci – třebaže lidé, týmy a okruhy jsou skutečné – a budou křičet cosi o skvělém zážitku a dramatu až do konce.

Než začnu snímek hodnotit, je třeba si uvědomit zásadní věc. Jednou jsem se dozvěděl, že nelze udělat dokonalý hraný film, aby byl po faktické a historické stránce naprosto perfektní. Je to hluboký omyl, protože pokud najdete natolik zajímavou a přitažlivou oblast, v případě F1 část historie, budete mít do dělat, abyste do stopáže běžného celovečerního snímku dostal alespoň to hlavní. Jenže svět se nepoučil Rivaly, kteří byli označeni za megafilm, ačkoliv kulhal po stránce nejen historické, ale i co do atraktivity, protože neuměl vytáhnout skutečné zajímavosti; místo toho si je vymýšlel.

Vstanou staří bojovníci

Sonny Hayes se mohl stát hvězdou F1, ale těžká havárie ho této cesty zbavila. Nečekaně (byť po triumfu ve vytrvalostním závodě 24 hodin Daytona) ho vyhledá jeho přítel Ruben Cervantes a vysvětlí mu komplikovanou situaci ve stáji APX GP, do níž investoval takový menší pakatel – 350 000 000 dolarů. Sonny se po jistém váhání objeví zničehonic v Silverstone a projde přijímacím testem, třebaže při něm rozmlátí první auto. Stáj za předchozích 30 měsíců působení v F1 nezískala ani bod a pokud se situace dramaticky nezlepší, výkonná rada ji na konci roku prodá. Hayes musí bojovat s faktem, že se do formule 1 vrátil de facto po třech desítkách let, ale také s ambiciózním pilotem a novým týmovým kolegou Joshuou Pearcem. Výsledkem jsou sice další zničené monoposty, ale také zázračný upgrade technické ředitelky Kate McKenna. Závěr si podle těch nejtvrdších hollywoodských klišé dosadíte sami.

Co je dobře

Snímku, do nějž tvůrci v čele s produkční společností Jerryho Bruckheimera nalili odhadem 250 – 300 milionů $, nelze upřít atraktivitu. A také značnou vytrvalost, protože štáb musel vést téměř roční dohady se stájemi F1, aby mohli filmaři pracovat přímo v prostředí formule 1 a skutečné jezdce v jejich týmech natáčet. Především u Red Bullu se poněkud obávali, aby nevyzněli v celkovém kontextu negativně; Bruckheimer osobně všechny přesvědčil, že žádný tým nebude dehonestován. Tedy – nic nového pod sluncem: Frankenheimer v roce 1966 musel totéž absolvovat totéž s commendatore Enzo Ferrarim při práci na Grand Prix.

Závodní záběry jsou velmi povedené, nasnímané během devíti Grand Prix, jen lze říci, že střih je až příliš agresivní a vozy si prohlédneme jen letmo. To ale není záměrem. Pochopitelně nejčastější otázkou bude existence samotného zlatočerného vozu APX (odkaz na vrchol zatáčky, zvaný apex) – nuže vězte, že podobně jako ve filmu Driven (V ČR distribuován jako Formule!) se jedná o ryzí fikci, poskládanou z vozu F2, ovšem dovybaveného arzenálem z F1. Dohledem nad stavbou byl pověřen Mercedes.

Vyčítat nelze ani vyvážení všeho a ve všech úrovních, stále častější to úzus dnešní doby – ženy jsou na vysokých odborných pozicích, ať v týmu nebo dozorčí radě, najdeme je i mezi pit-crew; v pořádku je i rasová vyváženost, proto v tomto směru si (doufejme) žádná skupina nespokojenců nebude stěžovat.

Inspirace odjinud

Kdo už nějaký ten materiál shlédl, nutně bude a musí porovnávat, protože tvůrci tohoto filmu se opisováni nebo aspoň inspirací bezesporu nevyhnuli. Mnozí ještě mají v paměti příšerný italský seriál Formule 1, jenž snad nemohl být ani myšlen vážně. Přesto podobné prvky najdeme rovněž v F1: The Movie – nečekaný zvrat v chování vozu, předpokládané výsledky a povinné sblížení těch nejméně pravděpodobných osob. Autoři se navíc porozhlédli po těch největších a nejdiskutovanějších momentech poslední dekády a bez ladu a skladu je nasoukali do děje: aféra kolem nedovolených částí monopostu, kontroverzní chování pilotů na trati a Abú Dhabí na konci filmu jakoby nám chtělo znovu připomenout, co se tu dělo v roce 2021 – a jak se vše nejspíš mělo řešit. Stranou nezůstává ani již připomenutý film Driven, jehož se nejspíš Bruckheimer & spol. drželi při výběru hlavní postavy. Oslovte kteréhokoli technického ředitele (případně jak je předestřeno zde i ředitelku) a zeptejte se, zda je ideální mít v kokpitu chlapa vysokého 180 cm a vážícího přes 80 kg.

Popud k zamyšlení

Že by pilot, jenž přes 30 let neseděl v kokpitu F1, bez problémů dostal superlicenci, je opravdu silně diskutabilní. Je také otázkou, jak mohl se zdravotním záznamem (viz níže) projít poměrně náročnou lékařskou kontrolou. Ale pořád to není nic proti tomu, že po takové době přijdete, sednete do auta a zajedete velmi solidní čas. Nedávno jsme probírali, jak moc se F1 změní za dva tři roky – a tady utečou tři desetiletí, ale pro ,divočáka’ Sonnyho žádný problém, zvládá vše jako druhdy Mario Andretti, jenž za víkend odjel i sedm závodů. Trochu mi to připomíná jiný film, na němž se Bruckheimer (ještě s parťákem Donem Simpsonem) podílel – drama Skála, kde po desítky let zavřený vězeň po naplánovaném útěku ovládá perfektně všechny technické novinky, o nichž se v době jeho zatčení ani nepsalo. Jen pro zajímavost – nejdelší pauzu mezi dvěma mistrovskými závody měl Holanďan Jan Lammers: deset let, tři měsíce a 23 dní (nejsou započítány Grand Prix, kam se Jan nekvalifikoval, pak by byl interval o oněch 23 dní kratší). Pokud ve filmu nemělo být Hayesovi více než 15 let, což je evidentní nesmysl, ale takových dvacet, pak by se na trati vrátil v padesáti letech, což byl případ vůbec prvních pilotů v úvodní desetiletce F1, kdy ale ve vozech opravdu seděli za volantem o velikosti tácu na odpolední drink, často nebyli ani připoutání, bez speciálního overalu a se „skořápkou“ na hlavě místo přilby… Už čtyřicátník je považován za exota a současný trend kráčí docela jiným směrem. Antonelli, Bearman a druhdy Verstappen jsou toho dobrým příkladem.

Máme tu také jeden problém, nad kterým se zamyslet můžeme, ale nemusíme. Během filmu je jmenováno všech deset týmů nebo pilotů, kteří v nich v období 2023 a 2024 jezdili. Z toho logicky vyplývá, že na startu by mělo být 22 vozů – ale není. V každém ze zobrazených závodů tedy jeden tým musí nutně vypadnout, protože se pořád mluví o dvaceti autech. Ale třeba jenom autorům křivdím a už jasnozřivě hleděli do roku 2026, kdy by těch 11 stájí na startu mělo být.

Dovolil bych si rovněž pochybovat, že vůz – jak bylo řečeno dva a půl roku bez jediného umístění v TOP 10 – může najednou bojovat téměř o stupně vítězů. Pokud se tak opravdu stane na základě dvou vět během mírného flirtu mezi Hayesem a ředitelkou McKennou, pak se nutně nabídne otázka, proč za těch 130 týdnů nic podobného nikoho nenapadlo. Co působí úsměvně, je čachrování s plány A, B a C; vyznívá spíš jako povedená parodie na to, co slýcháme během závodů – ale že by šlo o konkrétní objasnění lze přijmout s velkými výhradami. A konečně, způsob chování a jednání v APX GP působí, jako by všechny ostatní týmy svým profesionálním přístupem a odpovědným závoděním byly de facto nudné a nezajímavé. O čem to ten Bruckheimer skutečné prostředí F1 přesvědčoval?

Něco detailů a historie

Snímek vznikal během stávky SAG-AFTRA v roce 2023 a poté se samozřejmě hojně diskutovalo, jak mohly hlavní herecké hvězdy, takto členové SAG, porušit prozatímní dohodu. Nejspíš ve vidině tučných zisků SAG-AFTRA celou situaci přešla mlčením. Režisér Joseph Koscinski natočil přes 5000 hodin materiálu a střih mu zabral téměř dva roky. Pochopitelně svět F1 a piloti byli zvědaví a v Cannes si zařídili soukromou projekci. Zajímavá je také postava, ztělesněná Simone Ashley, jejíž scény propagačního charakteru byly z filmu vyřazeny, což Koscinski obhajoval tím, že pokaždé se připraví víc dějových linek a některé se do finálního sestřihu nedostanou.

Konečně tu máme onu osudovou nehodu Sonny Hayese. Mělo k ní dojít na trati Jerez de la Frontera při souboji s Ayrtonem Sennou. Sedí pouze trať – incident se stal 28. září 1990 v pátečním odpoledním tréninku, kdy Lotus Lamborghini belfastského rodáka Martina Donnellyho, aniž by měl s kýmkoli jakýkoli kontakt, narazil do svodidel (mezi tratí a bariérou nebyl zpomalovací pás) a za sedadlem pilota se monopost rozlomil na dva kusy. Pilot byl vymrštěn z kokpitu a zůstal ležet na dráze v bezvědomí. Do minuty u něj byl profesor Sid Watkins a zjistil mnohočetné zlomeniny nohou, poranění hlavy, ale žádné poškození životně důležitých orgánů. Martin se nenacházel v nebezpečí života, nebyly ohroženy ani jeho motorické funkce, ale tato nehoda pro něj znamenala konec kariéry v F1. Jak vidno, výčet zranění se dramaticky liší od těch, které měl utrpět Hayes (od zlomenými obratlů a poškozené míchy k hrozbě ztráty zraku). Pro zajímavost – záběry z nehody v Jerezu jsou autentické a štáb si vyžádal od Martina svolení k jejich použití, také je mu v závěrečných titulcích filmu vysloven dík.

Co lze tedy konstatovat závěrem? Jedná se o snímek, s ohledem na atraktivní prostředí, natočený s patřičnou dynamikou a perfektně odvedenou řemeslnou prací. Napětí v něm nehledejme, od prvopočátku je jasné, jak se hlavní příběhy vyvrbí a uzavřou. Že skuteční fanoušci F1 mohou a určitě budou mít výhrady není vysloveně jejich problém. Formule 1 na svůj skutečně ikonický film čeká i nadále.

F1: THE MOVIE

Hrají: Brad Pitt, Kerry Condon, Javier Bardem, Damson Idris, Kim Bodnia, Sarah Niles, Tobias Menzies, Abdul Salis, Samson Kayo
Scénář: Ehren Kruger
Hudba: Hans Zimmer‘
Kamera: Claudio Miranda
Režie: Joseph Koscinski

USA, 2025, 155 minut
Premiéra (ČR): 26. červen 2025

Share this post

Comments (14)

  • jumpman Reply

    RoBertino díky za erudovanou recenci, ušetřil jsi mi na vstupném 🙂 ale ruku na srdce, asi jsem nic jiného nečekal. Když si pro sebe posoudím co jsme o F1 viděl, tak Rivalové je skvělý film, jen člověk nesmí hledat historické souvislosti. Senna se tváří jako dokument, ale je to nekritická oslava jednoho pilota a jeho života, která s realitou má pramálo společného a jak říkáš, na ikonický film o F1 budeme nejspíš i nadále čekat… Spatlanina Formule a podobné americké výkřiky raději nezmiňuji abych si netrhl ostudu 🙂

    23 června, 2025 at 4:50 pm
    • RoBertino Reply

      Děkuji, jsem rád, že jsi vystihl opravdu i ten motiv nekritické oslavy. Dokud scénáristé – jak se zmiňuji – opravdu nenajdou odvahu zpracovat nějaké nosné, byť ne tak profláklé téma, bude to vždy běh končící v půli cesty. Příběh sám o sobě je dost slabý, bez větších překvapení či zvratů, a atraktivní záběry F1? Ty v pohodě strčí do kapsy Drive to Survive, tak proč se na ně chodit dívat ve filmu, v němž zaberou s bídou 20 % ne zrovna malé stopáže?

      23 června, 2025 at 6:03 pm
  • jiný Honza Reply

    Teda, Robertino, takhle krást dětem lízátka… 😄
    Nevěděl jsem, s kým na ten film jít, ženu F1 nezajímá, syn raději střílí. Tak na něj nemusím.
    Mimochodem Rivalové se mi líbili, jasně, že historicky neseděli, ale atmosféru doby zachytili (podle mne) dobře. Ten střet jednoho z posledních (ne-li posledního) fanfarónů a nastupující generace těch sportovců tělem i duší oddaných výkonům. Alespoň já si to tak pamatuji.

    24 června, 2025 at 4:25 am
    • RoBertino Reply

      Honzo, já nijak nerozporuju, že Rivalové měli kouzlo zlatých sedmdesátek, především díky autentickým vozům a skvělému Danielu Brühlovi. Nikoho také od shlédnutí F1: The Movie neodrazuju, jen mám ten přístup, že se raději podívám na věci tak, jak se udály a ne na něčí výmysl, byť je motivován větší (bohužel někdy pochybnou) snahou o atraktivitu za každou cenu. Dovolím si malý příklad – je to podobné jako u letošní GP Monaca. Někdo vymyslel, že závod bude mnohem zajímavější a nadiktoval dva pit-stopy. Ve finále se vztekalo nemálo pilotů a diváků ještě víc.
      Zkusím se zeptat jinak – představ si, že by někdo natočil film o tom, jak do Dynama České Budějovice dorazí v polovině sezóny bývalý trenér, který musel kvůli nějakému maléru přestat, a padesátiletý kanonýr – a během půl roku dostanou „Budějky“ na pohárové pozice. I když i to je fikce, asi by na tvůrcích nezůstal chlup suchý.
      Tohle není problém jenom F1, třeba film o Eddie „Eagle“ Edwardsovi, asi nejhorším skokanu na lyžích, byl také plný naprostých nesmyslů – namátkou v něm udělali „Orla“ zelenáčem, který na OH skákal své první velké závody, přitom on zvládl například Turné čtyř můstků. To samé Zázrak na ledě o senzačním vítězství amerických hokejových amatérů na OH 1980, kde porazili nezničitelnou „Rudou mašinu“ SSSR. Ani tam nešlo o na poslední chvíli sehnanou bandu studentíků, ale o tým, který Herb Brook pečlivě připravoval rok a půl a minimálně jeho polovina už měla zkušenosti s reprezentací na hokejovém MS. Jenže to je současný problém: historie nás nebaví, chceme pohádky – a i když se skutečností nemají nic společného, slepě jim věříme.

      24 června, 2025 at 8:28 am
  • jiný Honza Reply

    Já jsem to pochopil hned, to s tím lízátkem měl být vtip.
    Pokud by dnes chtěl podle mne natočit film o F1, měl by být tak jako starý Le Mans – zachytit atmosféru, minimum příběhu, jen pár reminiscencí na vysvětlení chování postav. A ideálně fiktivní GP.
    Jenže to by zaujalo asi jen pár lidí.

    24 června, 2025 at 11:05 am
    • RoBertino Reply

      Nechci sám sebe připravovat o iluze, ale mám nepříjemný dojem, že 2/3 diváků se vůbec nejde podívat na F1, ale na Brada Pitta v napětí, jestli zmákne tu ředitelku a povede se mu konečně vyhrát ten závod (což je jasné od začátku), ale jinak? Pár zmatených porad v týmu, doslova rychlíkové provedení změn… a tím to hasne. U tohoto filmu jde především o marketing – F1 se krčí někde vzadu.

      24 června, 2025 at 2:12 pm
      • jiný Honza Reply

        A co bys řekl na námět: Jackie Stewart (pardon, sir Jackie) přemýšlí jestli ukončit kariéru protože už titul má a roste počet jezdců, kteří skončili na dráze. Pár ohnivých nehod, další polámaní, psycho. Pak se zabije jeho učeň Cevert.
        Co ty na to?

        24 června, 2025 at 8:22 pm
        • RoBertino Reply

          No jasně, do toho zamotej prokazatelné vlivy jeho matky a manželky Helen, která se po Cevertově smrti v hotelu duševně zhroutila. V roce 1973 málem uhořel Regazzoni, Williamson bohužel nepřežil, byla tu první velká hromadná bouračka na Silverstone… S tím by se něco dalo dělat.

          24 června, 2025 at 8:45 pm
          • jiný Honza

            Sepíšeme to a nabídneme Hollywoodu? Budeme slavní. 8-D

            25 června, 2025 at 7:55 am
          • tom11

            takže základ námětu bychom měli. teď jenom nějakou tu omáčku kolem, aby to bylo koukatelné pro širší publikum ( ale ne moc ) 🙂
            vypadá to, že letošní sraz ( pokud se zadaří ) by mohl být ve znamení tvorby smysluplného scénáře. protože co si člověk neudělá sám…

            25 června, 2025 at 8:16 am
  • tom11 Reply

    tak podle toho, co Roberte píšeš, tenhle nejnovější počin „nezklamal“. v podstatě bych od americké produkce snad ani nečekal nic jiného a cokoliv smysluplnějšího by bylo velikým (příjemným) překvapením.
    vypadá to, jakoby F1 neměla silné příběhy, které by stály za zpracování. přitom opak je pravdou. jak píše Robert s jiným Honzou, tak to by byl určitě pěkný námět. nebo boje mezi FISA a FOCA – to by mohl být dobrý příběh.

    25 června, 2025 at 8:27 am
    • Robert Pavelka Reply

      Zdravím, Tome,
      mám takový dojem, že tvůrci filmů ony příběhy záměrně přehlíží – těžko říci, jestli by to nevrhalo dobrý pohled na F1 jako takovou, ačkoliv historie je jednou daná a těžko ji lze – v tomto případě určitě – zpochybňovat. Spíš mi to připadá, že filmaři a scénáristé prostě potřebují jít cestou dřívějších metod: smí se psát pouze vzletné, oslavné básně a hlavně happyend a hrdinu, který by se do monopostu vešel jen s krajním odporem. Nu což, aspoň nám zbývá ještě možnost psát, ať už sem nebo vytvářet knížky – pokud vše dopadne dobře, příznivci francouzských zástupců se mohou těšit.

      25 června, 2025 at 9:13 am
  • Kaša Reply

    Hola,
    tak konečně jsem viděl film F1 a jsem spokojen. Nečekal jsem od toho extrémní reálnost ani pošušňáníčko pro ultra fandy a to možná pomohlo. Jsou tam neskutečně hezky natočené závodní momenty, a to překvapivě speciálně začátek s NASCAR (či co to je), a i hodně ze scén jsou mega – např. kára v aerotunelu, i několik bouraček.
    Samozřejmě se nevyhneme klišém ale vlastně ono se dějí i v realitě – např. získání podia Hulkem a průměrném Sauberu, Leclerc konečně vyhraje „svoje“ Monako, apd, apd.
    Při kritice na věk pilota a zvykání si na náročnou F1 jsem si třeba vzpomněl na jediné objevení nějakého André Lotterera v jednom závodě kdy porazil zavedeného pilota…. samozřejmě neměl 50 let, ale i tak …….
    prostě já jsem velice spokojen ikdyž by bylo třeba lepší mít reálně natočený příběh třeba Schumi vs Mikka, nebo Senna vs Prost, nebo lépe i starší souboje, i přes některé nepřesnosti i ti „Riválové“ byli skvělí. Takže jen houšť a větší kapky! ; )

    15 července, 2025 at 12:48 pm
    • RoBertino Reply

      Jojo, Kašo, dovol, abych trošku poupravil, co jsi napsal. Lotterer v GP Belgie 2014 odpadl v prvním kole po poruše motoru a nebylo co dokazovat. Měl jsi asi na mysli Markuse Winkelhocka v GP Evropy 2007, kdy nastaly strašlivé podmínky a on se dostal do čela jen díky zmatkům a SC – jakmile zmizel z trati, padal polem jak šutr do vodního toku dle vlastního výběru.
      Ona klišé – jasně, jenže Tebou vypočítaná se skutečně stala. Víš co? Natočíme film, kde s velkou slávou vyhraje taková dáma typu Lella Lombardi, Divina Galica, Désiré Wilson nebo Giovanna Almati titul a porazí armádu osmi vozů Ferrari. Nakonec v závěrečném závodě, protože dotyčné dámě je už 57 let a je jistou šampionkou, vyhraje v novém týmu Femina F1 její dcera, která se potýká s nějakým syndromem. Případně tam může někdo trpět nemocí a touto výhrou se mu splní sen. A nakonec se zjistí, že šlo o nemanželskou dceru Ayrtona Senny, jenž v roce 1994 nezahynul, jen je znetvořen a proto se stáhl do ústraní. Kapesníky vlhké, červená knihovna hadr a stonásobný úspěch zaručen.
      Jen abych to uzavřel – nejsem proti filmům z prostředí F1 a závodního vůbec, ale musejí být uvěřitelné. Tato oblast poskytuje tolik skvělých příběhů, že kdyby se natočil jeden týdně, máme do roku 2175 vystaráno. Že je někdo nechce hledat, to je jeho problém. A jak jsem několikrát opakoval – záběry na auta fajn, ale pokud mi jde jenom o to, je tu Drive to Survive. Vymýšlet si plytké příběhy o padesátnících, kteří se s nadváhou a ignorantstvím vracejí úspěšně do F1 je zbytečné.

      17 července, 2025 at 2:35 pm

Napsat komentář: RoBertino Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *