Představte si, že jste v divadle, hra se chýlí ke konci, blíží se finální střet dvou hlavních postav – a v tu chvíli všichni odejdou z jeviště a moderátor oznámí: „Jak hra dopadla, se dozvíte za nějakých šest hodin. Děkujeme za vaši návštěvu.“

Podobně se totiž museli cítit fanoušci v ochozech okruhu Gillese Villeneuva a další miliony u televizních obrazovek. Ti evropští by museli čekat do tří hodin ráno, než by bylo jasné, jak vlastně Grand Prix Kanady dopadla. Komisařům totiž trvalo celých 330 minut, než padlo rozhodnutí – George Russell se nijak neprovinil a zůstává vítězem desátého závodu letošní sezóny. Pikantní je fakt, že v době, kdy bylo jejich rozhodnutí oznámeno, Max Verstappen už v Kanadě dávno nebyl – vůbec nečekal, jak vyřešení protestu podaného jeho stájí dopadne.

Příčinou bylo tvrzení Red Bullu, že Russell za safety carem jel „nevyzpytatelně“ a jeho náhlé a prudké brzdění vykazovalo známky „nesportovního chování“. Dokonce se objevily názory, že se Brit ve spolupráci s týmem snažili dosáhnout jakéhokoli prohřešku ze strany Verstappena, aby dostal i jen jeden trestný bod a automaticky nemohl nastoupit do Grand Prix Rakouska. Komisaři oba hlavní argumenty zamítli, ale délka jejich rozhodování nastolila otázku ohledně řešení protestů proti výsledkům závodů.

Toto Wolff (Mercedes) pochopitelně komisaře omlouval a kritizoval samotnou dobu, kdy byl protest podán: „Podali protest dvě hodiny po závodě, dělali jen svou práci. Je to tak malicherné, tak nízké. FIA se na tyhle věci musí podívat, protože to bylo poněkud přitažené za vlasy, než byla celá věc zamítnuta,“ nechal se slyšet při premiéře snímku F1: The Movie. Jeho oponent Christian Horner (Red Bull) se samozřejmě také hájil: „Tým má právo podobnou věc udělat. Máte možnost předat komisařům protest a to jsme se rozhodli udělat. Absolutně ničeho nelituji.“

Pravda je jako vždy někde uprostřed?

Pokud se kdokoli z účastněných týmů v závodě domnívá, že byly porušeny sportovní předpisy nebo že komisaři špatně vyhodnotili nebo přehlédli některé prohřešky či nové důkazy, mají právo proti výsledku závodu protestovat. Horner v tomto směru sdělil, že kauce při podání protestu v případě kanadského incidentu činila 2000 dolarů; byl překvapen, že se komisaři tímto incidentem vůbec nezabývali. Přitom pokud by nevyhodnotili Russellovo jednání jako záměrné, museli by prošetřit Verstappena, jenž po jeho drastickém zpomalení soupeře na kratičký moment předjel. Ale ani to se nestalo.

Jedná se o pokračování souboje Mercedes-Red Bull. Při Grand Prix USA v Miami to byla opět stáj nápojového giganta, kdo předával stížnost na Russella: podle názoru Red Bullu Brit v režimu žlutých vlajek dostatečně nezpomalil. Horner stížnost vysvětloval tím, že bylo v jeho zájmu ujasnění pravidel. I v tomto případě byl protest zamítnut. Odborníci však velmi hbitě poukázali na řadu drobných střetů a napětí mezi Verstappenem a Russellem.

Nestěžujte si, nemusí se vám to vyplatit

Částka 2000 $ není zase nijak horentní, aby odradila případné stěžovatele. Jenže nespadá do oblasti rozpočtového stropu. Panuje názor, že pokud by tam byla zařazena, leckdo by si více rozmyslel, zda „zatěžovat komisi spekulativním protestem bez solidních důkazů“. Což na jednu stranu zní rozumně, ale na druhou jako by bylo řečeno – nestěžujte si a nepřidělávejte nám práci. Předkládání „jednoznačně oprávněných protestů“ by komisařům umožnilo rychleji podobné případy řešit. Jenže – kolikrát už jsme byli svědky, že zdánlivě jasný případ skončil zcela nečekaným rozhodnutím? A jak definovat ony „jednoznačně oprávněné protesty“?

Jak to tedy bylo a co dál?

Red Bull podal svůj protest ve stanovené časové lhůtě – dvě hodiny poté, co byl závod šachovnicovým praporkem ukončen. Jenže mezitím byly vyšetřovány další incidenty OIivera Bearmana, Landa Norrise a Estebana Ocona plus sedm dalších případů spadajících do režimu safety caru. Samozřejmě žádný nepřinesl jakýkoli trest a změnu pořadí. Tím pádem se ale protest Red Bullu řešil z časového hlediska jako poslední.

Nedostatek odpovědných kádrů by mohl mít poměrně jednoduché řešení – delegovat v rámci Remote Operations Centre (Středisko vzdálených operací) v Ženevě skupinu stewardů, kteří by řešili takzvaně méně závažné případy s využitím veškerých technologií. Tím by umožnili komisařům přímo na trati urychlit samotné rozhodování.

Podle posledních zpráv FIA pracuje na změně počtu kvalifikovaných závodních funkcionářů. Že to ale vždy nemusí být jen o kvantitě dokazuje právě Kanada, kde místo obvyklých tří delegovaných odborníků byli čtyři. Letos se podobná praxe zavádí v šesti závodech, bude využita například v Singapuru a Brazílii.

Pořád se ale objevuje ona vtíravá otázka, na kterou zatím nikdo nenašel odpověď, nebo ji alespoň jasně nedefinoval: jaké jsou protesty jasné, závažné, méně závažné a neopodstatněné?