Grand Prix Monaco 2025

Teprve když skutečný fanoušek F1 vidí záběry z GP Monaca a jeho zákulisí, tak začíná chápat, jaký cirkus to vlastně je. FIA se ho letos ještě pokusila umocnit povinným nařízením ve formě dvou zastávek v boxech. Jediné, čeho se tím dosáhlo, byl chaos, protože předvídané pohyby v pořadí zkrátka nenastaly.

Azurové pobřeží miniknížectví z jedné strany omývaného mořem a z druhé sevřeným skalním masivem v mnoha směrech mohlo působit jako vzpomínky na předchozí ročníky. Ale k tomu se dostaneme: počasí odpovídalo zhruba včerejším hodnotám, jen vítr byl klidnější. Nasazené pneu C6-C4 byly letos poprvé využity na startu všechny – nejměkčí nasadil Cunoda, nejtvrdší Verstappen, Alonso, Hamilton, Sainz jr., Russell, Antonelli, Colapinto a Stroll, zbytek pak měl na svých vozech žluté pneumatiky.

Od počátku bylo jasné, že strategie bude mít několik zásadních podob – například vydržet na trati co nejdéle a vsadit na výjezd safety caru, případně absolvovat zastávky krátce po sobě a mít pro zbytek Grand Prix odbyto. Pit-stop s průjezdem boxové uličky byl predikován na cca 19 vteřin, ale jak se v závodě ukázalo, obvykle potřebovali piloti k zastávce nějakých 22-23 vteřin. Důležité pak bylo, kam se po výjezdu z boxů ten který pilot zařadí, protože letos těch předjížděcích manévrů bylo v ulicích Monte Carla ještě méně než pověstného šafránu.

Start proběhl bez jakýchkoli incidentů, jen Leclerc ve snaze zaútočit na vedení přinutil Norrise k probrzdění, ale Brit svůj oranžový vůz vyzdobený tentokrát historickými podklady pro startovní číslo dokázal před Ste. Dévote včas nasměrovat na správnou cestu. Zato na opačném konci se Bortoleto protáhl v nejpomalejší zatáčce po vnější straně před Antonelliho, ale Ital se odmítl s tímto předjezdím smířit a ve sjezdu k Virage du Portier se natlačil po pravý Gabrielův bok a v podstatě ho poslal do bariéry – zjevně mu nenechal žádné místo. Zelený Kick Sauber tak přídí narazil do svodidel v místě, kde se v roce 1988 v 67. kole rozmázl Ayrton Senna. Bortoleto však bez přídě dokázal dojet do boxů a pokračovat v závodě.

Byl zaveden režim virtuálního safety caru, čehož využili Gasly, Cunoda a Bearman, ale pořadatelé dokázali posbírat trosky a narovnat bariéru, takže už ve čtvrtém kole VSC skončil a nikdo další do boxů nezajel. Druhý kritický moment nastal v kole devátém, když Gaslymu vypověděly službu brzdy a levým předním kolem najel do pravého zadního Cunody. Francouz byl ve věci opravdu nevinně, protože ihned hlásil do boxů, že nemohl brzdit (Cunoda, neznalý situace, ho počastoval idiotem). Pierre sice dotáhl vůz s plandajícím předním kolem do boxů, ale jen aby odstoupil. Opět byl aktivován VSC, ale navíc uzavřena pit-lane, čímž odpadlo další stragetické čarování. Po půldruhém kole VSC skončil a opět se závodilo – až do konce.

Popisovat záplavu zastávek, v níž kupodivu nedošlo k žádnému pochybení, by byl jen výčet pro statistiku a v podstatě kromě poslední třetiny startovního pole žádné změny nepřinesl. Zato naznačil hned několik strategických fíglů – zpočátku dokázal Lawson držet za sebou oba Williamsy, Mercedesy a Cunodu, čímž umožnil Hadjarovi absolvovat hned dvě zastávky v boxech za sebou (15. a 20. kolo), aniž by Isack ztratil pořadí. Špička – dá se říci – zvolila konzervativní pojetí, které neovlivnilo ani prodírání se přes opozdilce. Norris stavěl ve 20. a 51. kole, Leclerc si vybral 23. a 50., Piastri zkusil – a neúspěšně – undercut na Leclerca ve 21. kole, podruhé pak stavěl ve 49. okruhu a opět se zařadil se značnou ztrátou za domácí idol. U Red Bullu vsadili na zvláštní prostředí Monaca a modlili se k nějaké havárii, znamenající buď výjezd SC, ale s přibývajícími koly už by to musel být závod přerušený červenou vlajkou. Verstappen zastavil ve 28. kole a pak hájil první pozici. Dotáhl se za něj Norris, jenž s ohledem na dvě povinné zastávky na Maxe nijak neútočil, a Leclerc, jen naopak musel udělat vše pro to, aby se přes McLaren dostal. Opět se vybavila historie, a sice ročník 1992, kdy Mansel po nucené zastávce útočil posledních pět kol na Sennu, zkoušel všechno možné, ale neuspěl. Leclerc k lítosti domácích fanoušků dopadl stejně – Norris postupně rezignoval na cokoli a jen úspěšně držel Charlese za sebou, aby dal šanci přibližujícímu se Piastrimu. Nakonec ani v tomto případě nedošlo k žádnému předjetí – Verstappen zajel na začátku posledního kola do boxů – Hamilton byl skoro minutu za ním – a Norris ihned odskočil Leclercovi nejrychlejší prvním sektorem. Charles ale Oscara dokázal udržet za sebou. Malou poznámku – ve 33. kole si Max postěžoval, že jeho převodovka řadí jak u auta z roku 1972. Tehdy v Monte Carlu za silného deště naprosto překvapivě zvítězil Jean-Pierre Beltoise a tento výkon byl památný hned ve dvou směrech: Francouz tu vyhrál svou jedinou Grand Prix a značka British Racing Motors zvítězila naposledy ve své bohaté kariéře v F1.

Pokud se podíváme dále do startovního pole, tak lze vypíchnout solidní výkon Hadjara, jemuž ovšem vydatně pomohl Lawson – v samotném závěru se na něj dotáhl rovněž výborně jedoucí Ocon, ale francouzský duel skončil v jeho neprospěch. Lawson bez potíží ujel Williamsům, kteří vyzkoušeli něco podobného jako VISA Cash App RB: Sainz jr. dlouho držel za sebou oba Mercedesy a proto Albon, jenž už zajel do boxů, ve 43. kole pustil Carlose před sebe a pokračoval ve zdržovací taktice, zatímco Sainz jr. střádal důležité vteřiny. Zejména Russell byl krajně rozčilený a ve 47. kole si postěžoval, že Alex jede extrémně pomalu a on není pomalu schopen brzdit. Nakonec se George rozhodl pro radikální řešení: zaútočil ve 49. kole před šikanou na nábřeží, a když se nedostal vedle Williamsu, projel šikanu rovně s vědomím, že bude potrestán. Skutečně dostal trest – ale nikoli vteřinový, nýbrž průjezd boxovou uličkou. Odpykal si ho v 53. kole, ale – jaký to div – o své pořadí nepřišel. Williams poté vykomunikoval vrácení pozic a v 64. kole se Carlos opět přesunul za Alexe.

Mercedesy pro změnu připomněly rok 2001, kdy David Coulthard – mimochodem komentující závod pro F1 TV – uvízl za Bernoldim a od 8. do 43. kola nenašel cestičku. Letos Stříbrné šípy dopadly stejně: po Russellově revoltě si na Albonovi vylámal zuby také Antonelli – v 52. kole jakoby od Russella okopíroval jeho způsob, ale ještě za bazénem Kimimu pozici vrátil. Jestliže Mercedesy spoléhaly na pomoc SC nebo přerušený závod, tak se Toto Wolff & his company hrubě přepočítali. Zastávky nakonec absolvovali v samém závěru, ale Russell si prakticky nepohoršil (Antonelli ano). Poslední obětí strategie byl Cunoda, jemuž se povedla jistá rarita – zastavil v prvním a posledním kole. Samozřejmě se propadl až na chvost.

Zmínku ještě udělejme u výborně jedoucího Alonsa – veteránovi Monaco sedí a proto je velká škoda, že musel ve 38. kole svůj vůz v Rascasse odstavit. Ovšem učinil tak mazácky, zavezl ho do únikové zóny, takže kromě krátkého probliknutí žlutých vlajek nedal soupeřům šanci k hromadnému pit-stopu. Se šachovnicovou vlajkou tentokrát vládl Patrick Dempsey a McLareny opět naznačily, že je letos lze porazit, ale nikoli porážet.

Dovolte mi, přátelé, osobní poznámku. Silně mě otrávila přecpaná startovní rovinka, plná pochybných celebrutálních nul, o nichž sice čteme ve společenských rubrikách, ale s F1 nemají nic společného. Zkrátka jako když svého času posílala své girls na jachty další podivná osoba jménem Tereza Maxová. Je mi smutno, když si uvědomím, jak příjemně a sofistikovaně působil startovní rošt ještě před příchodem Liberty Media. Nelze se pak divit, že kredit F1 upadá.

GRAND PRIX MONACO 2025