Historie F1 má své světlé i stinné stránky. Nechceme se vyhýbat ani jedné oblasti, proto si budeme připomínat důležité okamžiky z existujících 76 sezón. Nikoli bulvárním způsobem a snahou o laciné senzace – striktně podle toho, jak se odehrály, bez ohledu na jejich povahu. Předesíláme, že určitě nepůjde vždy a jen o tragédie, ale o průřez zajímavou kronikou F1.

Čas je pojem velmi relativní a rozhodně by mě zajímalo, kolik lidí si onoho 19. srpna vzpomnělo, že právě letos uplynulo 50 let od skonu výborného závodníka Marka Donohue. Američan skutečně dosáhl několika zajímavých výsledků a jeho jméno najdeme i na listině vítězů ikonického závodu 500 mil Indianapolis (1972) – kvality dokázal i při debutu v F1, kdy na McLarenu dojel třetí (GP Kanada 1971). Osudnou se mu stala formule 1 a zdánlivě nevinná nehoda, zpočátku vůbec nevěštící tragický konec.

Nemohl odolat

Na celé věci je zvláštní, že Mark, v roce 1975 patřící mezi nejstarší matadory závodního pole (narodil se 18. března 1937), už byl nějakou dobu v závodním důchodu. Oženil se s modelkou Eden White a prohlásil: „Dosáhl jsem vrcholu své výkonnosti“. Jenže usedlý život ho nemohl dlouho bavit. Když se v závěru sezóny 1974 rozhodl Roger Penske dobýt svět F1, počítal s tím, že Marka opět přemluví – ti dva už slavili ve ,staré cihelně’ Indianapolis a když Rogerovy plány začaly nabývat konkrétních rozměrů, Donohue nemohl odolat. „Někdo jiný v kokpitu by byl stejný případ jako cizí chlap v mojí ložnici,“ nechal se nový šéf stáje slyšet. Mark tak rychle z pozice šéfmechanika povýšil na post prvního – a jediného – pilota v té době už třetí americké stáje (vedle Shadow a Parnelli).

Necelý rok to byl boj s poznáním, že F1 se nedobývá snadno. Mark navíc ukázal tvrdou nohu na plynu a do Grand Prix Velké Británie dodal svému příteli šest vraků. Penske proto sáhl k nouzové variantě a pořídil prodejní March 751, než bude dokončen vlastní nový typ. S tímto vozem také americká stáj dorazila do dějiště Grand Prix Rakouska.

„Nevím, co se stalo“

Okruh Österreichring tehdy vypadal jinak, než současný Red Bull Ring. Pokud byste po startu nezatočili a pokračovali rovně, dospěli byste po necelém kilometru do pravotočivé táhlé zatáčky zvané Vöest-Hügel. Trať pak pokračovala za lesnatým pahorkem dál, aby se vracečkou Sebring Auspuffkurve napojila na tu současnou v oblasti zatáčky Remus. Právě do tohoto úseku vjel v neděli v čase 10:32 při zahřívacím tréninku Donohue. Diváci spatřili, jak od jeho vozu něco odletělo, ale nebyli schopni říci, zda šlo jen o kus gumy z pneumatiky nebo celé kolo. Následoval náraz do svodidel, jejichž povrch vůz zbrousil v délce 40 metrů, poté neovladatelný March „sroloval“ sedm desítek metrů záchytného plotu a zastavil se až o tyč držící reklamní ceduli firmy Bauknecht.

Vzápětí zastavili na místě činu E. Fittipaldi, Evans a Stuck. V té době obhájce titulu Fittipaldi rychle přiběhl k vozu, v němž seděl Donohue s podivně zvrácenou hlavu, že si Brazilec v první chvíli myslel, že má zlomený vaz. Po kontrole tepu mu sejmul přilbu, Donohue vzápětí procitl, za asistence Fittipaldiho a Stucka se vydrápal z vraku a vrátil se až na trať. Tam si sedl a dokonce debatoval s okolím. „Přišlo to jako blesk z čistého nebe, vůbec nevím, co se stalo,“ sdělil kolegům. Dohlížel dokonce na umístění vraku na transportér a až poté, doslova dotlačen ostatními, svolil k transportu na nosítkách do Medical Centra. „Nic vážného to není, jen šok a možná slabý otřes mozku. V každém případě doporučuji, aby byl pilot přepraven do nemocnice kvůli důkladné kontrole,“ zní verdikt lékaře směrem k vyděšené manželce.

Měl vůbec šanci?

Další informace se poněkud rozcházejí. Donohue byl vrtulníkem odvezen na jednodenní pozorování do nemocnice v Grazu. Jeden zdroj informací hovoří o kolapsu ještě během letu, takže ho přítomní zdravotníci museli oživovat, druhý popisuje, že si Mark během letu začal stěžovat na sílící bolesti hlavy a po příletu upadl do kómatu. Po zjištění, že jde o krvácení do mozku, následovala okamžitá operace pod vedením profesora Fritze Heppnera a odstranění krevní sraženiny z mozkové tkáně.

Muselo jít o důsledek nárazu hlavou na tyč reklamního poutače, třebaže přilba žádné zásadní stopy po nárazu nenesla. Fittipaldi při kontrole Markových životních funkcí musel kovovou rouru odtáhnout, aby mohl pilota z kokpitu vytáhnout. Odborníci v nemocnici se 60 hodin pokoušeli zabránit nejhoršímu, ale v úterý časně ráno se jejich boj ukázal jako marný. Pochopitelně se vedly dlouhosáhlé debaty, zda nedošlo k pochybení nebo nějakému zanedbání, ale nikdo práci lékařského personálu v Grazu nezpochybnil.

Už den předtím však tiskové oddělení nemocnice muselo oznámit, že traťový komisař Manfred Schaller v pondělí 18. srpna zemřel na následky fatálních poranění břišní dutiny. Zdemolovaný monopost se ukázal být smrtícím projektilem a komisaře, přestože stál za svodidly, naplno zasáhl, aniž by měl možnost nějak reagovat. Těžce zraněn byl i jeho další kolega Richard Hütter, ale ten děsivý zážitek přežil.

Za viníka byl označen GoodYear

Ihned po nehodě nařídil šéf GoodYearu Bert Baldwin stáhnout pro Rakousko speciálně vyvinuté pneumatiky se zesílenými boky, na nichž Donohue havaroval, a nechal je nahradit poněkud tvrdší a pomalejší sadou 26/27. To vyvolalo dohady, zda americký výrobce nenese za nehodu odpovědnost. Problémem byl fakt, že prakticky nikdo nemohl zcela přesně určit, k čemu došlo – diváci (jak bylo řečeno) se nemohli shodnout, za pouze praskla pneumatika nebo upadlo celé kolo. Na zdemolovaném vraku zůstala sice obě přední kola, ale natolik poškozená, že nebylo možné dojít ke konkrétnímu výsledku. Navíc byl vrak dopraven do boxů týmu Penske a ten s ním prakticky ihned areál Österreichringu opustil…

Věc se nakonec dostala s desetiletým zpožděním k soudu – Donohueho vdova žalovala firmu GoodYear za způsobení smrti jejího manžela. Podle znaleckého posudku skutečně levá přední pneumatika vykazovala známky výrobní vady, za což jak výrobce, tak i stáj Penske nesli dle poroty „objektivní odpovědnost“. Žaloba se ale týkala pouze GoodYearu a v dubnu 1984 byl podnik odsouzen k náhradě ve výši 9,6 milionu dolarů. Zástupci firmy se odvolali a po dvou letech dospěla rodina Donohue a GoodYear při procesu na Rhode Islandu k mimosoudnímu vyrovnání, jehož výše v souladu se soudním rozhodnutím nebyla zveřejněna. Eden Donohue Rafshoon pro média uvedla, že sumu rozdělí i mezi dva Markovy syny z prvního manželství.

Podrobněji o celém případu, jakož i o dalších historických momentech, o nichž budete moci brzy číst, bude uvedeno v sérii ročenek, na nichž se usilovně pracuje. Pro mnohé už „dávno minulé“ události jsou něčím, na co lze s klidným svědomím zapomenout, ale historie F1 netvoří jen posledních pět sezón či dvě tři tragické události. Určitě stojí za to si je nadále připomínat.