Pokud si projdeme seznam úspěšných pilotů z nižších kategorií, možná budeme překvapeni, kolik dominujících a zdánlivě ke sklizni vavřínů předurčených jedinců v kategorii nejvyšší selhali. Příčiny nebyly vždy stejné a lze říci, že leccos platí i do dnešní doby.

I. VE ŠPATNOU DOBU NA NEVHODNÉM MÍSTĚ

Jedním z takových případů je rodák z Castle Donington, tedy místa závodům přímo předurčeným, neboť tu je i známý okruh, na němž se v roce 1993 dokonce jel závod F1. Brian Henton však naplnil spojení s rychlými koly jen částečně: vítězil, dokud se nedostal do pater Grand Prix.

Může za to koupelna?

Pokud budeme věřit některým životopisným pramenům, byl mladý Brian vášnivým fanouškem fotbalového týmu Derby County. Jednou si hrál v koupelně se zábavní pyrotechnikou a po následné devastaci místnosti mu rodiče zatrhli návštěvu jeho oblíbeného týmu. Náhoda tomu chtěla, že v době zákazu navštívil Mallory Park a od té chvíle toužil po jediném – stát se automobilovým závodníkem.

Jeho kariéru provázely různé náhody – tak například mohl vyhrát jeden ze svých prvních pokusů na dráze: se svým Austinem Healey totiž v Castle Combe vylétl z trati a nanesl na ni spoustu bláta. Pořadatelé ho vytlačili a když na místo přilétla celá smečka, skončili všichni mimo trať, takže Brian byl jediný, kdo mohl pokračovat. K jeho smůle se vedení rozhodlo pro restart…

Už serióznější jsou jeho další pokusy – a také prořízlá pusa. To když po „zahřívací“ sezóně 1970 na voze Austro (Formule Vee) na postu vicemistra v té následující zcela dominoval a 14 vítězství ho pasovalo na šampiona 1971. Jeden z jeho přátel mu poradil, aby si veřejnost podmanil nejen výsledky, ale také nějakým přidrzlým prohlášením: „V roce 1975 budu ve špičkovém týmu F1 a stanu se světovým šampionem,“ nechal se Henton slyšet po svém triumfu. A začal opravdu tvrdě pracovat na realizaci svého předsevzetí.

Na cestě k Chapmanovi

V roce 1972 byl druhý o stupínek výše – formule SuperVee – a logicky následoval postup do F3. Monopost GRD 373 byl však velmi špatný, ale pro Hentona měl dva klady: zažil prý hodně zábavnou sezónu ,chudého’ týmu („Jezdili jsme po Evropě v karavanu a když nám došlo palivo, kradli jsme ho, kde se dalo“) a upoutal pozornost Morrise Nunna, takže si vyzkoušel si jeho podstatně lepší F3. O rok později už ovládl lokální šampionáty Lombard North Central a Forward Trust (celkem 15 vítězství) a poprvé zavítal do F2, kde ale zatím příliš neuspěl.

Výkony mu však vynesly možnost testu na Silverstone v Lotusu F1, společně s Bobem Evansem a oficiálním testpilotem Jimem Crawfordem. Když se ho po skončení Colin Chapman zeptal, co na auto říká, Henton se nijak nežinýroval: „Upřímně, pane Chapmane, horší pytel sraček jsem ještě neřídil!“ Na což mu Colin odvětil: „Briane, vy jste můj člověk.“

Na poslední verzi nesmrtelného Lotusu 72 ve specifikaci F nastoupil Brian v roce 1975 ke třem závodům, ale bez většího úspěchu – auto bylo opravdu mizerné. V deštěm poznamenané GP Velké Británie na Silverstone se vyhnul obřímu karambolu a dojel cílem na 16. místě, ale v Rakousku při tréninku havaroval v zatáčce Glatzkurve a zdemoloval vůz natolik, že nemohl nastoupit do závodu. Ve Watkins Glen měl kolizi s Tony Brisem, musel do depa a oprava byla tak dlouhá, že v cíli nabral ztrátu deseti kol a nemohl být klasifikován.

Neúspěch a konec?

Po posledním závodě sezóny 1975 Henton možná doufal, že mu Chapman poskytne další šanci v následujícím roce. Byl si vědom, že se objevil ve stáji v nejméně příhodnou dobu, navíc vztahy se i na základě špatných výsledků rychle zhoršily. „Lotus 72 F byl jedním z nejhorších vozů, v jakém jsem kdy seděl,“ tvrdil Brian, zatímco Colin oponoval: „Jeho technika jízdy byla jednou z nejdrsnějších, jaké jsem kdy viděl.“ Henton přiznal, že také nebyl mentálně připraven vyrovnat se s tlakem a situací; Chapman mu dokonce řekl, že už se do F1 nikdy nevrátí.

Brian však byl paličák a proto dal s Donem Shawem dohromady nějaké peníze, založili tým British F1 Racing Team, pořídili March 761 a byli připraveni absolvovat evropskou část sezóny 1977. Henton ještě předtím v Long Beach zaskočil za zraněného Iana Schecktera v továrním týmu March a rozhodně si nevedl špatně – dojel na desátém místě. Ve vlastní režii to však byl propadák: Henton jako spoluvlastník týmu zkoušel své štěstí sám, případně vůz pronajímal kolegům, ale ze tří pokusů (Španělsko, Velká Británie a Rakousko) se na start nedostal ani jednou. Pak se záhadně z hlubin historie vynoří holandská značka BoRo a na starém Ensignu N175 v jejích barvách Henton startuje v Holandsku, ovšem kvůli ,ulitému’ startu je v 52. kole diskvalifikován. Když pak neprolomí kvalifikační limit v Itálii, zdá se, že jeho dny v F1 jsou opravdu definitivně sečteny.

ČÁST II.: Ani druhá šance vždy nevyjde