V některých debatách se hovoří o „zločinu a trestu“. Třebaže po tratích nejezdí žádný Rodion Romanovič Raskolnikov a spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij o nějaké formuli 1 nemohl mít ani ponětí, ono téma prohřešku a spravedlivé odvety je věčné – a jak nám připomene následující příběh, zdaleka ne tak jednoznačné, jak se mohlo či může zdát.

Část I. – Zločin…

Turbomotory v sezóně 1984 téměř ovládly scénu F1. Pokud pomineme tým Arrows, jenž se jen s použitým přeplňovaného motoru jen opozdil, zůstával poslední voják v poli, sveřepý a turba nesnášející Ken Tyrrell. Odmítal je, podával proti nim protesty – a nakonec se jako jediný musel smířit s atmosférickým Cosworthem, sice precizně vyladěným švýcarským inženýrem Mario Illienem, ale pořád výkonnostně ztrácel. A nejen to, kvůli své nechuti uzavírat dlouhodobé sponzorské kontakty přišel o podporu oděvního giganta Benetton, rozpadla se mu jezdecká dvojice (Alboreto nemohl odmítnout nabídku Ferrari a Sullivan pokračoval v kariéře v USA) a k dovršení všeho mu GoodYear sdělil ukončení výroby pneumatik vhodnějších pro nepřeplňované agregáty. Do nového ročníku tak Tyrrellova stáj nastupovala se dvěma nováčky – Martin Brundle sice dosáhl titulu vicemistra britské F3, kde ho až v posledním závodě porazil jistý Ayrton Senna; Stefan Bellof by v té době rostoucí hvězdou F2 a vytrvalostních závodů, ale v závodním režimu neujeli s ,efjedničkou’ ani metr.

Není tak docela pravda, že by ,strýček Ken’ po turbu nepošilhával, přeci jenom si byl vědom, že bez něj nemůže na špici pomýšlet – proto od sklonku roku 1982 jednal s BMW, ale nejspíš mu uškodil jeho postoj, protože „Bavoři“ dali přednost týmu Arrows. Nikdo další nemohl turbo poskytnout, proto se Tyrrellovi nabízela varianta nějak přečkat rok 1984 a usilovat o novou pohonnou jednotku pro další sezónu. Ale to by znamenalo upozadění a ještě komplikovanější shánění sponzorů. A tak se stáj rozhodla balancovat na hraně – a spíše ještě notný krok za ní.

Záhadné zastávky

Monopost 012 byl dílem konstruktéra Maurice Philippe, představený ještě v roce 1983. V úvodním závodě v Brazílii tohle „auto bez šance“ dovedl Brundle do cíle na pátém místě. To se ale nezdálo šéfovi Arrowsu; Jackie Oliver podal protest proti „pomocné nádrži“ v Tyrrellově voze, protože jeho piloti Surer a Boutsen dojeli za Brundlem. Komisaři skutečně třináctilitrový ,tank’ objevili, ale nemohli proti němu mít žádnou výhradu: nebyl propojen s palivovou nádrží, tudíž neporušoval limit 220 litrů pohonných hmot na závod a Tyrrell jeho existenci vysvětlil tím, že jde o vodní nádrž určenou k chlazení brzd. Pokud vám to připomíná třaskavý rok 1982, kdy padaly diskvalifikace a čachrovalo se s váhovým omezením, FISA od roku 1983 zakázala doplňování provozních kapalin po závodě, ale co bylo do vozu vpraveno před cílovou vlajkou pravidlům neodporovalo.

Tím se vysvětlovaly zastávky, které sami piloti příliš nechápali: „Dostal jsem pokyn, abych zajel do boxů, i když jsem žádné problémy neměl,“ uvedl později Brundle. Nutno podotknout, že na tratích vysloveně rychlostních Tyrrell pit-stopy nijak neplýtval, ale v belgickém Zolderu a na italské Imole v rámci GP San Marina dovezl další body Bellof. A pak přišla deštivá GP Monaca a obrovské překvapení.

Mohli vyhrát

Ten závod si většina stále dobře pamatuje a spojuje ho především s obrovským zviditelněním Ayrtona Senny. Dodnes se tvrdí, že kdyby Jacky Ickx ve funkci ředitele Grand Prix kvůli zhoršujícímu se počasí předčasně neodmávl závod, mohl Brazilec vyhrát. Ovšem po letech se dozvídáme zajímavé informace. Senna by totiž nejspíš v dalších kolech odpadl, protože v 10. kole při souboji s Rosbergem přejel v šikaně na nábřeží obrubník a poškodil si zadní závěs. Bellof stahoval Ayrtona i Prosta ve vedení, jenž ovšem s ohledem na déšť jel velmi pomalu. Stefan tak předvedl své umění v Mirabeau, kde pokořil Arnouxe, ale víc už nestihl. Udělal si však velmi dobrou reklamu a podceňovaný Tyrrell vyvezl až na stupně vítězů.

O tři týdny později nastal v Detroitu další šok. Martin Brundle po startu z 11. místa staví ve 33. kole a poté z osmé pozice v součtu s odpadlými piloty bez potíží předjíždí Prosta, Rosberga a de Angelise, aby v posledních kolech dotíral na vedoucího Piqueta. V cíli je dělilo 0,837 vteřiny. To už byla dost silná káva pro celý paddock – Ford Cosworth byl sice legendou a Alboreto tu loni podobně vyhrál, ale letos byly turbomotory ještě výkonnější a atmosférický agregát neměl mít sebemenší šanci.

Rozborka bez sborky

Proto do stáje Kena Tyrrella dorazila skupina komisařů vedená Gabrielem Cadringherem a začala ,nuladvanáctku’ zkoumat téměř šroubek od šroubku. Narazili samozřejmě na již zmíněnou nádrž, ale tentokrát se nespokojili s konstatováním, že je v ní voda určená k chlazení brzd. Když ji demontovali, našli v ní podivně zahnědlou vodu a olověné kuličky, jejichž celková váha měla dosahovat šedesáti kilogramů. To by znamenalo, že Brundle určitou pasáž závodu jel s lehčím vozem, než povolují pravidla. Tekutina podezřelé barvy byla odeslána do laboratoří ve Francii a v Texasu a čekalo se, co řeknou výsledky („Budou se divit, až zjistí, že zkoumají běžnou detroitskou vodu,“ špičkoval Tyrrell). Jeho tým nastoupil i ke GP v Dallasu, kde Brundle utrpěl v tréninku zlomeniny obou nohou a sezóna tím pro něj skončila. Pak už se nebe pro britskou stáj zatáhlo do temna.

Podle výsledků obsahovala kapalina ve „vodní nádrži“ 27,4 % aromatických uhlovodíků, což z ní po technické stránce udělalo vlastně druhou palivovou nádrž – FISA označila „kontaminovanou vodu“ za palivo a z důvodu přehodnocení nádrže za palivovou obvinila tým Tyrrell z porušení pravidel hned v pěti bodech:

1. Článek 4.2: Zařízení k doplňování paliva musí být provedeno tak, aby k jeho odstranění bylo zapotřebí konkrétních nástrojů. Techničtí komisaři k němu musí mít přístup, aby ho opatřili schvalovacími pečetěmi.
2. Článek 6.9: Palivové potrubí musí mít bezpečnostní ventily, což v tomto případě nenastalo
3. Článek 6.11: Palivové potrubí musí odolat předepsanému tlaku a teplotě
4. Článek 6.14: porušení doplňování paliva během závodu (zakázáno na konci roku 1983)
5. Článek 14.1.2: použité palivo neodpovídá nařízené specifikaci

FISA ovšem prozatím nemohla plně argumentovat konečnými výsledky, protože Ken Tyrrell zažádal nezávislé laboratoře o přezkoumání vzorků. Objevily se také první dotazy, proč se s takovou kontrolou údajně podezřelých vozů čekalo až do osmého závodu a chvíle, kdy Brundle dojel druhý v naprosto regulérních podmínkách (žádný hromadný úbytek soupeřů po kolizích či technických problémech jako v Zolderu nebo Imole, případě nepřízni počasí jako v Monte Carlu). Ti všímavější začali hledat a nacházet docela odlišné důvody a brzy se ukázalo, že byli pravdě blíž, než by si mohli myslet.

Díl II: … a trest

Poznámka: Celý případ Tyrrell 1984 by v detailním podání obnášel pro potřeby webu příliš velký prostor, proto je pro potřeby snadnějšího a lépe pochopitelného podání upraven.