Pokud je vám titulek povědomý, pak vzpomínáte správně – zazněl ve velmi nepovedeném filmu DRIVEN (u nás Formule) se Sylvesterem Stallonem. Vyslovil ji bratr jednoho z adeptů na titul v INDYcars a poměrně výstižně nazval danou situaci.

Tvrdý svět ,šíleně rychlých kol‘, jak jej ve své dnes minimálně dostupné publikaci nazval výborný a předčasně zesnulý odborník na F1 Edmund „Edy“ Koukal, skutečně neposkytuje místo pro chyby nebo zaváhání. Tedy neposkytuje… pořád ještě v kokpitech nesedí AI a nejsou naprogramované na ideální provoz. Živě si vybavuji ročník 1981, kdy Nelson Piquet ve třech po sobě jdoucích závodech havaroval. A to jeho šéfem byl všehoschopný Bernie Ecclestone. Zachoval se však rozumně a výsledkem byl na konci roku mistrovský titul.

Možná označíte tohle porovnání za zavádějící. Ale vždy nejde jen o výsledky, postavení na startu a minimální počet vraků. Třeba když John Surtees angažoval v roce 1977 známého ničitele vozů Vittoria Brambillu, prohlásil: „Na počtu vraků mi nezáleží, hlavně když budou moje vozy vpředu!“ Můžeme si klást otázku, nakolik vážně to myslel, protože už tehdy nebyla F1 lacinou záležitostí. Ale když nic jiného, mohl Ital tehdy cítit podporu.

Opět ta historie – koho a proč nebaví?

To jen tak na úvod. Superinformovaná periodika většinou uváděla, že ještě nikdo v (pro jistotu doplněno „novodobé“) historiii F1 nemusel z týmu vypadnout hned po prvních dvou závodech. Pomiňme terním „novodobá“, pod nímž si můžeme představit vlastně cokoli, zvlášť když se termín Formule 1 (případně Formule A nebo Formule I) užíval už v období mezi dvěma světovými válkami – jak známo oficiální šampionát F1 se jel poprvé v roce 1950, proto je naprostým nesmyslem všude okázale tvrdit, že prožíváme 75. sezónu královny motoristického sportu.

Podobné to je i s oním vyhazovem. Nechci tu zbytečně plnit prostor statistikami, ale stačí poměrně krátce zavzpomínat a vybaví se nám rok 1993, kdy už po dvou prvních závodech – aniž by byl zdravotně indisponován – opustil stáj Eddie Jordana Ital Ivan „Ivano“ Cappelli. Sice k tomuto rozhodnutí měl dospět sám, ale tak docela to pravda není – nedávno zesnulý bouřlivák Eddie totiž prosazoval do své stáje Belgičana Thierry Boutsena, ale po krátké hádce ho vyšachoval a vítěz tří Grand Prix na Williamsu dokonce vypnul svůj telefon v monackém bytě, aby měl od Jordana pokoj. Jenže ten byl horší než pověstné „vyhodit dveřmi, hned je zpátky oknem“. Zavolal Keke Rosbergovi, jenž byl Boutsenovým sousedem, aby ho dotáhl k telefonu. Když dostal Thierry slib, že může závodit i ve speciálech a konkrétně ve 24 heures Le Mans, souhlasil – stejně ale celou sezónu v barvách Jordanu nedokončil…

Jasnozřivost nebo zvůle?

Proč takové dlouhé připomenutí? Juki Cunoda, jenž byl dosazen na Lawsonovo místo, má také „záruku“ setrvání v týmu do poslední Grand Prix. Jenže není nic ošemetnějšího, než být v Red Bullu. Samozřejmě v případě neúspěchu Japonce nikdo nevyhodí, protože pokud by se nedej přírodo něco stalo a došlo ke zranění, měl by tým velké problémy.

Vraťme se však k meritu věci – musel být Lawson opravdu vykopnut tak brzy? Někdo namítne, že tým může postupovat dle vlastních not a jak to vypadá či nepůsobí dobře ho vůbec nemusí zajímat. Jenže ,vox populi‘ zvláště v F1 nelze přehlížet a Red Bull zrovna není tým, který by kromě oranžových vln a skalních fanoušků mohl dovolit hazardovat se svou pověstí. Stačilo by Lawsona posadit do VISA Cash App RB (snad ji nepřejmenují dříve, než si na tenhle šílený název pořádně zvyknu) a nechat ho konečně odjet celý ročník, a Cunodu povýšit vedle Verstappena. Pokud pročtete množství spekulujících článků, tak se vlastně nikde nedozvíte konkrétní a přesný důvod, proč se tak nestalo. Možná v tom hrála snaha prokázat vstřícnost vůči mladým pilotům, dále pak – což málokdo hodlá akceptovat – Cunodovy výsledky nejsou špatné, ale nikdy se nedostal přes solidní umístění ve své debutové sezóně. Od roku 2022, tedy po tři sezóny, nebyl lepší než sedmý, takže ve starém bodovacím systému by neměl ani puntík. Lawson se do TOP 6 nedostal také, ale poměr absolvovaných závodů 89:13 nemusel vyloučit, že by se tak stalo.

Poradce dr. Helmut Marko, šedá eminence Red Bullu, už za nitky tahá dlouho a občas hodně důrazně. Jak vidno, nerozpakuje se de facto někomu zničit kariéru a ještě svůj poměrně dost necitlivý krok obhájit případným „Za Liamem stojíme a dáme mu možnost získat sebedůvěru nabráním zkušeností ve VISA Cash App RB“. Nemusel přesně tohle říci, ale nejspíš většina cítí, jak hloupé by tohle prohlášení bylo. Psychicky po dvou závodech zdeptat pilota a poslat ho v podstatě o třídu níž. Představte si jakýkoli fotbalový tým (ať nestraním Spartě, Slavii, Viktorii či Baníku), kde by po 180 minutách nadějného hráče poslali kopat za B tým, odkud ho s velkou pompou vytáhli do „áčka“. Nemyslím, že by – jak se v prohlášeních tak často říká – sklonil hlavu a sypal do branek soupeřů jeden míč za druhým. Spíš v případě jemnější povahy bude zkoumat, kde udělal chybu a myslet na to tak intenzivně, že se nebude soustředit na hru – nebo se naštve a jeho výkon, v duchu „nejsem vám dost dobrý“, půjde dolů. Navíc ve fotbale netrefit branku, kromě ztráty bodů, neznamená větší katastrofu, Liam může nabýt onu nebezpečnou přemotivovanost v duchu „teď vám ukážu“ – a všichni víme z příkladu Haasu či Williamsu, jak drahé takové tendence jsou. Logan Sargeant by mohl vyprávět.

Nemusíte souhlasit

Lawson dobře věděl, do čeho jde, ale obdobná příležitost může zamávat i s mnohem většími suverény. Stačí si ještě jednou připomenout již zmíněného Capelliho – nejezdil vůbec špatně a během krátké účasti v Tyrrellu a poté Marchu/Leyton House dosáhl slušných výsledků. Přišel přestup do Ferrari, tedy stáje s obrovskou tradicí a úspěchy – a on jakoby zhasl. Nedůrazná jízda, chyby – včetně té v Monacu, kdy pověsil svého ,rudého koníka‘ za pravá kola na svodidla před Rascasse – to de facto ukončilo jeho kariéru. Nezvládl zkrátka přechod do samotné špičky – a nevymlouvejme se na to, že v roce 1992 nebyly Ferrari v nejlepší kondici.

Zásah Red Bullu se mi jeví jako ryze účelový. Možná s Cunodou počítali už dopředu a Lawson byl jen fackovací panák. Zůstává otázkou, co by se dělo, kdyby opravdu zazářil, ale nemyslím, že by o takové alternativě neměli u „býků“ povědomí. Ostatně i neuvěřitelně rychlé odstavení lze spojit s Cunodou, Hondou a GP Japonska – lepší načasování bychom těžko našli. Můžeme číst ,upřímná a čestná‘ prohlášení, že rozhodně nejde o záměr či úmysl; formule 1 je v tomto směru natolik nevyzpytatelná, že jak kdysi řekl Stirling Moss, věřit jí lze možná tu jedničku v názvu – a to ještě ne vždy.

Děkuji tímto za přízeň všem, co se mi ozývají a ač to už bude poněkud kolovrátkové, stále se snažím dospět k řešení našich formulových setkání na internetu v takové podobě, aby bylo přístupné většině, nejlépe všem. Mějte se dle vlastních přání a představ a za případné ohlasy budu rád, protože i to může být argument pro případného provozovatele.