Při jedné debatě jsem byl svědkem dohadů, zda byl zákeřnější Michael Schumacher, Ayrton Senna nebo Max Verstappen. Znalci historie a ti, co sledují F1 už delší dobu mohou být ve výhodě, protože prohřešky dvou prvně jmenovaných mají ještě v čerstvé paměti.

Přitom je poněkud zavádějící se zaměřit pouze na tuto trojici. Hned několik pamětníků přiznalo, že tvrdým oříškem byl i René Arnoux, ostatně několik konfliktů (jen ne tak mediálně provařených) na svém kontě měl také. Názorové střety lze rozdělit do několika oblastí: Schumacher má „na triku“ především Adeaïde 1994 a Jerez 1997, u Senny si ihned vybavíme především Suzuku 1989. Verstappen je většinou spojován se závěrečným závodem sezóny 2021 v Abú Dhabí, i když tam mu vinu asi těžko přisuzovat, protože pouze využil nabízené příležitosti. O to víc se o diskusní fóra staral jindy.

Stojí zato se nad celou věcí zamyslet. Už několikrát jsem citoval bratra a manažera pilota Jimmy Blye (Kip Pardue) z filmu FORMULE! (Driven, 2001) v podání Roberta Seana Leonarda: „Závody nejsou mateřská škola!“ Jinými slovy s měkkým přístupem a pověstí hodného hocha to daleko nedotáhneš – což ostatně potvrzuje i příběh nedávno zesnulého německého pilota Jochena Masse (zde). Ostré lokty a jistá míra sobectví, arogance a přezíravosti, částečně i včetně týmových kolegů, to je asi ideál vládce F1, jakkoli se to fanouškovi nebude líbit. Zkuste si vzpomenout, kdo byl posledním „hodným“ šampionem, aniž by si sem tam nevyboxoval místo na soupeřích nebo nevyužil „nezištné“ pomoci kolegy. Zkrátka přílišné ohledy se nenosí a nosit nebudou. Senna například využíval skutečně všech možných prostředků, takže vědomě na některých tratích blokoval své soupeře při kvalifikačních jízdách (tehdy měly ještě jiný formát) a dokonce šel tak daleko, že v roce 1986 vetoval případného týmového kolegu. Schumacher byl zase podstatně agresivnější při jízdě samotné a někdo by mu mohl, zejména v počátku kariéry, vyčítat přílišnou podřízenost týmovému manažerovi Flavio Briatoremu.

Letošní španělská Grand Prix měla do jisté míry změnit tvář současných sil v F1 – a to se do jisté míry stalo. Pokud McLarenu aspoň vzdáleně šlapal na paty právě Verstappen a sem tam v náznaku Mercedes a Ferrari, po avizovaném přehodnocení „plujících“ spoilerů se stav změnil na výraznou dominanci. Možná právě z toho pramenil základ Verstappenovy frustrace, která ho stála prestiž, body do šampionátu, body v licenci a bude ještě dlouho přetřásána. Přitom závod jako takový mu nevycházel nejhůř a dost možná by se dokázal držet někde v dosahu McLarenu, i když ve fázi před safety carem na Norrise – druhého v pořadí – ztrácel přes čtyři vteřiny. Těžko říci, jesli by v závěru dokázal tento odstup snížit, spíše ne, proto pro něj byl doslova ranou do zátylku výjezd SC.

Tady si nemohu odpustit připomínku na debaty s naší formulovou hříměždickou komunitou o dřívější situaci na trati. Stačí si pustit sestřihy Grand Prix v 80. letech, zejména z amerických městských okruhů, kde vozy zůstávaly stát podél trati a nikdo je neodtáhl. Přesto k žádné nehodě nedošlo a jelo se dál, kočárem černým, kolem bílých skal. Hyperinflace bezpečnosti vede k tomu, že se závod zpomalí SC už jen při pouhém zakouření z některé části. Ano, ochrana zdraví pilotů především, ale pokud bychom chtěli být důslední, pak bychom jim měli důrazně snížit rychlost a jezdit na letištích. S nebezpečím se vždy počítalo, ale poslední dobou jakoby to byl nějaký virus, jenž by nám naši milou F1 zaneřádil, proto ho musíme vymýtit za každou cenu!

Verstappen ve chvíli vyjetí SC už měl k dispozici jedinou čerstvou sadu – a sice tvrdou! Směs, kterou za celý víkend nikdo nenasadil a Jolyon Palmer před závodem avizoval, že může být až o vteřinu pomalejší. Nelze se divit, že už během jízdy za SC se Verstappen viditelně podrážděně ptal, proč zrovna tuhle směs, aby dostal odpověď, že jinou variantu tým neměl. Ohledně setrvání na sedm kol staré směsi padl nepříliš jasný výklad, že by s ní zřejmě ztrácel ještě víc – to je samozřejmě věc názoru, o níž už debatovat nelze.

Kritickým místem se tak stala nejdřív poslední zatáčka před nájezdem na hlavní rovinku – Verstappen příliš ambiciózně zkusil zrychlit a musel vyrovnat – za cenu ztráty rychlosti – smyk, což dalo šanci Leclercovi a Russellovi za ním. Charles ho zdolal někde na úrovni výjezdu z boxů a přitom došlo k lehkému kontaktu. Pokud si pustíme záznam, je zjevné, že mírné vybočení a náraz provedl spíš Verstappen, ostatně „ťukl“ do boku Ferrari. Před zatáčkou 1 ho dostihl Russell a pokusil se projít vnitřkem. Verstappen vehementně avizoval, že do něj George najel: „He rammed into me!“, v každém případě po nouzové komunikaci vyjel na trať zpět před Russellem. Poté byl vyzván z boxové zídky, aby pilota Mercedesu pustil před sebe, na což reagoval už vysloveně vztekle, ale dostalo se mu vysvětlení, že taková jsou pravidla. Sluší se ovšem podotknout, že ke kontaktu v zatáčce 1 dojít mohlo, v každém případě tento incident ale nebyl ze strany komisařů označen jako zaznamenaný.

Možná pod dojmem velké křivdy Verstappen v 64. kole po výjezdu ze zatáčky 4 Russella dopředu, ale pojal odevzdání pozice po svém – prakticky sotva se Brit dostal špičkou vozu před něj, už Max opakovaně zaútočil. A tady se ocitáme v oblasti dohadů. Mohlo jít o frustraci nikoli odlišnou od té, jakou zažil v roce 2017 při jízdě za SC Sebastian Vettel po nečekaném zpomalení Hamiltona a jako odvetu z boku vědomě najel do jeho Mercedesu – Verstappen prostě nejevil velkou snahu zatočit a Russella trefil. George si stěžoval až do konce závodu na poškození vozu, ale do cíle dojel. Méně pravděpodobné je, že tvrdé pneumatiky nebyly dostatečně zahřáté, nakonec na nich Max odjel tři kola, což nemuselo stačit.

Nakonec byl výsledek jasný – obhájce titulu dostal penalizaci 10 vteřin, odečetl si dva body z licence – a chybí mu jediný do nucené přestávky; přičemž toho nebezpečí mu hrozí do konce června. Především se ale dočkal snůšky kritických reakcí od bývalých pilotů, kolegů i fanoušků. Jenže – není to tak dávno, co jsme Verstappena vychvalovali jako zázračné dítě, mladou a tvrdou naději a prototyp novodobého mistra světa. Tituly už získal, s prestiží si však stále více zahrává.