Evropská část letošního seriálu F1 začne na půdě Autodromo Internazionale Enzo e Dino Ferrari necelých třicet kilometrů od městečka Bologna. A ač leží okruh na italské půdě, závod pod zelenobíločervenou vlajkou se tu jel jen jeden.

Existence trati Imola spadá do roku 1950, kdy jako Circuit de Santano (což je místní řeka tekoucí kolem) poprvé přivítala rychlá kola. V 70. letech už změnila název na Circuit d’Imola, ale oficiálně se nazývá podle snad nejslavnější postavy italského motorsportu a jeho tragicky zesnulého syna. Protože na věhlasné Monze stále více vázly bezpečnostní procedury a ochránci životního prostředí odmítali zásah do zeleně Autodromo di Monza, počítalo se s Imolou jako možným nástupcem divotvorného kotle v dosahu Milána.

Když právě na Monze došlo v září 1978 k postartovní kolizi, po níž zahynul jeden z nejsympatičtějších pilotů F1, Švéd Ronnie Peterson (ačkoliv se samotnou tratí jeho skon neměl vůbec nic společného – viz zde), začaly se proti tradičnímu okruhu zvedat stále ostřejší hlasy. Šéf F1 Bernie Ecclestone vycítil šanci a s pořadateli v Imole uzavřel dohodu, de facto pronájem okruhu pro následné závody F1. Jenže ouha – Monza si rychle uvědomila hrozící nebezpečí a povolila nezbytné úpravy, takže v roce 1979 se tam opět jelo a Ecclestone se musel spokojit jen s nemistrovským závodem, byť zaštítěným ušlechtilou myšlenkou: výdělek akce byl poukázán na konto Nilssonovy nadace boje proti rakovině, kterou další Švéd, Gunnar Axel Arid Nilsson ještě krátce před svou smrtí stihl založit.

Malý Napoleon Ecclestone nakonec uspěl v roce 1980 – čímž připravil Monzu o rekord, neboť právě s touto výjimkou se na Monze jel závod F1 každý rok, ale záhy bylo jasné, že Italové se Monzy nevzdají, proto udělal pro sebe tradiční počin – „vymyslel“ Grand Prix San Marina, protože v tomto skalnatém státě by se nikdy žádný motoristický podnik konat nemohl, a skutečně se tu jezdilo navzdory několika dramatickým okamžikům až do roku 2001. Určitě si mnozí vzpomenou na katastrofami provázenou zatáčku Tamburello, kde měl v roce 1988 vážnou, ohněm provázenou nehodu Gerhard Berger, aby o šest let později měla kmotřička s kosou hody – v tréninku zahynul Rakušan Roland Ratzenberger, v závodě pak ikonický Ayrton Senna da Silva.

Po jeho smrti prošla Imola mnoha úpravami, ale ani to ji v kalendáři F1 neudrželo – teprve v závěru první čtvrtiny 21. století se – tentokrát jako Grand Prix Emilia-Romagna – potřetí stala součástí velkého cirkusu Grand Prix.