Ve výpravné fotografické publikaci Formule 1 z roku 1981 byl na kartě věnované francouzskému pilotovi následující text: „Proč vlastně Jarier F1 jezdí, když je pro něj jedním velkým zklamáním?“ Je faktem, že Jean-Pierre opravdu přes několik výrazných výkonů žádný velký úspěch nesklidil.

Jeho kariéra se táhla přes deset let a dnes možná už na něj mnoho fanoušků pozapomnělo. I proto mě jednoho dne napadlo mu napsat mail a požádat ho o odpovědi na několik všetečných otázek. Dobrá věc se podařila a za přispění Jarierových příbuzných dorazil potěšující mail. Pak se ale věci zadrhly – na stránkách www.F1NEWS.cz rozhovor „visel“ několik let (údajně kvůli problémům s obrázkem) a nakonec nebyl publikován. Proto – i s vědomím velkého zpoždění – tak činíme na naší platformě. Zde je tedy dvacet otázek pro Jean-Pierre Jariera:

1. Když jste stál na začátku vaší závodní kariéry, snil jste i o formuli 1?

Ne, vůbec mě nenapadlo, že bych byl schopen řídit vůz F1; bylo mi devatenáct a hlavně jsem se chtěl závoděním bavit…

2. Jak důležitý byl váš titul evropského šampiona F2 (1973)?

Znamenal hodně, protože formule 2 se svým pojetím hodně blížila formuli 1, takže v té chvíli mi došlo, že bych neměl být o tolik horší jako piloti F1.

3. Se značkou March jste měl špatné zkušnenosti ohledně smlouvy. Nenarušily se tím vaše další plány ohledně F1?

V červenci 1973 jsem podepsal předběžný kontrakt s Ferrari a ani ve snu by mě nenapadlo, že mě Max Mosley odmítne pro italský tým uvolnit.

4. Kdo vás oslovil s nabídkou z týmu Shadow?

Samotný tým, tedy přesněji jejich sportovní ředitel Jackie Oliver.

5. Po tragédii Petera Revsona jste se stal v Shadow jedničkou – jak jste se jako Francouz cítil v de facto britském týmu?

Smrt Revsona byla pro všechny hodně smutnou záležitostí, byl to dobrý kamarád a hned jsme si dobře porozuměli. S anglickým prostředím jsem žádné potíže neměl, protože už předním jsem jezdil F3 ve Velké Británii a také v Americe v North American Racing Team.

6. Na začátku sezóny 1975 to vypadalo, že bude Shadow hodně silný. Věřil jste, že můžete vyhrát?

Samožřejmě, všichni v týmu jsme věřili, že se mi to podaří; auto bylo hodně rychlé, ale… až později jsme zjistili, že bylo hodně nespolehlivé.

7. V roce 1977 jste jezdil v týmu ATS, ale k dispozici jste měl vůz Penske. Byl to podle vašeho názoru dobrý nebo nepříliš úspěšný monopost?

Penske bylo opravdu dobré auto, bohužel tým si s ním nedokázal poradit.

8. Rok 1978 nebyl nijak dobrý – vůz ATS nebyl konkurenceschopný, ale v JAR jste dojel osmý. Proč jste nakonec tým předčasně opustil?

Vůz byl stále horší a nebyla žádná šance na solidní výsledek, proto jsem nechtěl ztrácet čas.

9. V jednom našem časopise se k vašemu představení na Lotusu objevil názor „předvedl show, ale zahodil vítězství“. Vás ale postihly technické problémy. Domníváte se, že to byly vaše dva nejlepší závody v F1?

V prvním závodě s Lotusem mi došlo palivo, v tom druhém mi selhaly zadní brzdy. Ale dobré závody jsem jel také se Shadow, bohužel těch technických potíží bylo neúměrně mnoho – potíže s palivem nebo pohonnou jednotkou…

10. Většinou jste jezdil v hritských týmech – byl jste také v kontaktu s francouzskými týmy?

Měl jsem nabídky od obou francouzských stájí – jak od Matry, tak od Ligieru.

11. Nejlepších výsledků jste dosáhl s Tyrrellem. Proč jste v tomto týmu zůstal jen dvě sezóny?

Tyrrell v té době nebyl vůbec špatný, ale měl velké problémy s mecenáši, takže jsme měli velmi malé možnosti týkající se testování.

12. V polovině sezóny 1979 jste vynechal dva závody a byl nahrazen Leesem a Dalym. V našich odborných časopisech nebyl uveden důvod, proč jste nestartoval. Můžete nám prozradit, co se tehdy stalo?

Měl jsem zdravotní problémy, prohlídka ukázala neuspokojivé jaterní testy. Nemohl bych odvést nejlepší výkon, tak jsem se rozhodl dát v pauze dohromady.

13. Sezónu 1981 jste začal jako náhradník krajana Jabouillea. Ten po návratu a několika závodech zjistili, že následky zranění nohy mu neumožňuje dál závodit. Proč jste se tehdy nevrátil do Ligieru vy?

Tak to opravdu nevím – žádnou nabídku jsem tehdy nedostal.

14. Na přelomu 70. a 80. let bylo kromě vás v F1 sedm dalších Francouzů: Arnoux Depailler, Jabouille, Laffite, Pironi, Prost a Tambay. Měl jste mezi nimi nějakého dobrého přítele?

Samozřejmě, i po těch letech se s mnohými setkávám, zůstáváme dobrými kamarády.

15. Našel jsem vaše hodnocení: „Osella byla příšerné auto, v poslední sezóně jsem se v ní mohl sedmkrát zabít!“ Co byl hlavní problém italského vozu?

Asi nejdůležitější byl nedostatek peněz, od toho se vše odvíjelo. Na denním pořádku byly defekty zavěšení, problémy s pneumatikami, a to se opakovalo pořád dokola.

16. Závěr kariéry jste strávil v Ligieru. Co bylo příčinou, že tým během dvou let tak dramaticky klesl ve startovním poli?

Když jsem v roce 1983 přišel, Ligier neměl k dispozici turbomotor. Pro následující rok jsem měl blízko ke kontraktu s Brabhamem, protože Ricardo Patrese ztratil podporu sponzorů. Mohl jsem jezdit po boku Nelsona Piqueta, ale Ecclestone se nakonec rozhodl angažovat Tea Fabiho, protože měl bohaté mecenáše. Rozhodl jsem se raději ukončit svou kariéru v F1, než abych se plácal v pomalých vozech.

17. Měl jste během své kariéry mnoho týmových kolegů: Revson, Redman, Roos, Pryce, Mass, Andretti, Pironi, Daly, Laffite, Gabbiani, Paletti a Boesel. Nejvíc závodů jste absolvoval po boku Toma Pryce. Kdo byl podle vás nejlepší „spolujezdec“?

Nemusím dlouho přemýšlet, jednoznačně to byl Didier Pironi.

18. Vybavujete si nějakou vážnou nehodu v F1?

V tomto směru jsem měl štěstí, nehody se mi nějak vyhýbaly.

19. Který monopost F1 byste si přál pilotovat?

Samozřejmě Ferrari.

20. Zajímáte se také o současné závody F1?

Formule 1 je dnes mnohem víc soubojem konstruktérů, takže už mě tolik nebaví. Pokouším se radit mladým pilotům a jinak se starám o staré závodní vozy v mé společnosti se sídlem v Monacu.