Ačkoliv je všude hojně avizováno F1 75, máme za sebou už šestasedmdesátý ročník nejrychlejší formule a bez nadsázky lze říci, že se zařadí mezi ty diskutované – lhostejno zda v pozitivním či negativním hodnocení. A jaký by to byl závěr roku bez obvyklého zhodnocení.

Ne nadarmo se říká, že většina věcí je relativních. Když jsem po onom skutečném 75. ročníku F1 chystal tradiční ohlédnutí za čtyřiadvaceti závody, jen těžko jsem mohl tušit, že to další už bude v novém prostředí a skutečně s vybranou společností. Na samotném šampionátu to samozřejmě nic nemění, opět se vydáme do světa čísel, souvislostí i mnohdy nečekaných zjištění, jak tomu bývá každý rok. Snad jen v některých pasážích se oproti dřívějším SuperPaddockům budu více věnovat porovnání s předchozím rokem, protože jak je známo všem těm, kdo F1 sledují pozorněji než jak jim velí společenská povinnost či snaha se ukázat v patřičném světle, od příštího roku nás čeká změna pravidel a tento statut skýtá otázku, jak relevantní nějaké porovnávání vůbec bude. Ale dosti úvodních pasáží a pusťme se do čtení.

Podobně jako předchozí rok i tentokrát nás ve 24 Grand Prix čekalo přes sedm tisíc závodních kilometrů (sprint řadím jako samostatný subjekt) a je zajímavé, že oproti loňskému roku bylo mistrovství kratší o nicotných 4,033 km. I tak na piloty čekala úctyhodná porce v podobě 7313,701 km. V historii formule 1 je to druhá největší ,nálož’, kterou musela equipa pilotů a stájí absolvovat. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé oblasti, jak se s nimi dotyční vypořádali.

UJETÉ KILOMETRY

Slavný Colin Champan řekl, že nejlepší závodní vůz je ten, který se rozpadne až za cílovou čarou. Od jeho doby se monoposty vyprofilovaly do takového stavu, že pokud nedojde k jezdecké chybě, kolizi nebo nehodě, prakticky žádné nebezpečí technických nedostatků nehrozí. Ostatně to naznačuje už tabulka absolvovaných kilometrů. Oproti loňské sezóně sice došlo k menšímu zacouvání zpět – nikdo jako Oscar Piastri v roce 2024 nedokázal absolvovat stoprocentní vzdálenost, ale na druhou stranu se jí letošní nejspolehlivější pilot hodně přiblížil. Možná největším překvapením je Esteban Ocon, ale jak naznačuje přítomnost Bearmana v TOP10, Haasy letos prožívaly lepší rok. Je zřejmé, že jediný vynechaný závod či odstoupení na jeho začátku notně pořadím zamíchá, což jsou bezesporu případy Verstappena (Rakousko) a Piastriho (Ázerbajdžán).

Pro všechny případy znovu zopakuji jeden specifický jev – pokud by někdo vynásobil délku okruhu počtem kol, dostane poněkud odlišný výsledek. Je to dáno tím, že kromě Austrálie, Monaca a Kanady leží cílová čára blíž než ta startovní. Nejmenší odstup kromě tří uvedených případů mají v Maďarsku (40 metrů), největší na Monze (309 metrů).

STARTOVNÍ POLE

Loni se na okruzích představilo celkem 23 pilotů, letos lidově řečeno „voko bralo“. Oproti většímu pohybu mezi stájemi se letos jezdcům vyhnuly jakékoli neduhy, takže změny nastaly jen dvě – ta první velice záhy v rámci Red Bull a VISA Cash App RB, kdy si prohodili místa Liam Lawson a Juki Cunoda (a lze rovnou říci, že to byla změna s nulovým efektem). Po šesti závodech byl z týmu Alpine „odejit“ Jack Doohan a do kokpitu se vrátil loňský nováček Frank Colapinto. Vyšší je také počet pilotů, kteří odstartovali do všech závodů – bylo jich šestnáct (zatímco loni o tři méně). Stroll musel vynechat španělskou Grand Prix kvůli zdravotním potížím, Hadjar při svém debutu v Austrálii havaroval už v zahřívacím kole a Hülkenberga postihla taktéž v tradičním formation lap porucha (Itálie).

Na stupních vítězů bylo 72 míst, na něž se během roku postavilo 9 pilotů. To je o jedno jméno méně než loni, ale zatímco v roce 2024 se na ,bednu’ dostali zástupci týmů McLaren, Mercedes, Ferrari, Red Bull a Alpine, letos vypadl ze hry francouzský tým a nahradili ho zástupci stáji VISA Cash App RB, Williams a Kick Sauber. Pokud pomineme Sergio Péreze, jenž letos absentoval, poprvé od roku 2007, kdy vstoupil do F1, jsme na pódiu neviděli Lewise Hamiltona. Zato premiérově si tento pocit užili nováčci Kimi Antonelli, Isack Hadjar a po neuvěřitelných 239 absolvovaných Grand Prix také Nico Hülkenberg. Dominantní postavení má McLaren s 34 „medailemi“ (Norris 18, Piastri 16), za ním Red Bull, kde se o 15 umístění postaral pouze Verstappen, dále Mercedes s deseti (Russell 7, Antonelli 3) a Ferrari má sedm ,zářezů’ díky Leclercovi. Po čtyřleté pauze se na stupně vítězů díky Sainzovi jr. vrátil Williams, u VISA Cash App RB a Kick Sauber k častým změnám v názvu jde podle oficiálních statistik o jejich premiérové úspěchy.

VEDOUCÍ POZICE

Už loni dominance Maxe Verstappena poklesla a jinak tomu nebylo letos, ale pořád čtyřnásobný šampion drží tuto oblast ve svých rukou, i když o čtyři stovky kilometrů ze svého výkonu ubral. A co je možná překvapivější, novopečený šampion nejenže nestačil na něj, ale prohrál interní duel i se svým týmovým kolegou, přestože vyhrál o dva závody více. Trojice adeptů na titul také nikoli o parník, ale hned několik námořních kolosů utekla ostatním, třebaže Russell vyhrál dva závody – skončil daleko za Norrisem. Zbylí piloti do osmičky jezdců, kteří se aspoň na jedno celé kolo objevili v čele startovního pole, už opravdu jen paběrkovali. Pro pořádek – loni se na čele vystřídalo devět pilotů a pokud opět vyloučíme Péreze, v šesti případech se letos objevila ve vedení stejná jména – pouze Ocon a Sainz jr. byli letos nahrazeni Antonellim a Albonem.

Opět trochu statistiky – šestkrát (tedy přesně čtvrtina všech GP) vedl vítěz od startu do cíle – hned čtyřikrát to byl Verstappen (Emilia-Romagna, Ázerbajdžán, USA-Austin a USA-Las Vegas. Jednou uspěl Piastri (Holandsko) a Norris (Mexiko). Nejvíc pilotů – pět – se naopak na vedoucí pozici vystřídalo v Kanadě – Norris, Piastri, Leclarc, Antonelli a vítězný Russell. Jestliže loni byl vysoce ceněný Grand Chelem (vítěz kvalifikace, vedení od startu do cíle a nejrychlejší kolo) kořistí Verstappenovou pouze v jednom případě, letos ji kromě něj v Ázerbajdžánu dobyl i Oscar Piastri v Holandsku.

KVALIFIKACE

Loni jsem psal, že až vybrousí Oscar Piastri kvalifikační výkony, bude mít Max Verstappen potíže. Nakonec se jízdy rozhodující o postavení na startu poněkud převrátily a z dominující trojice podal nejvyrovnanější výkon nastupující mistr světa. Přitom Norris na své soupeře do co počtu pole-position ztrácel, ale dokázal větší vyrovnanost. Oba pilot McLarenu také ve všech závodech dokázali postoupit do Q3, což se dalším třem pilotům (Verstappen, Russell a Leclerc) v jednom případě nepodařilo, byť to u Maxe v Brazílii nemělo nic společného s výkonností.

Nebývalo vždy pravidlem, aby se pole-position podařilo proměnit i ve vítězství, ale šampionát 2025 se těmto představám vzepřel. Ze 24 závodů dosáhli čtyři piloti z pole-position vítězství v 16 případech, tedy v plných dvou třetinách: pětkrát se to povedlo Norrisovi (Austrálie, Monaco, Rakousko, Mexiko, Brazílie) a Verstappenovi (Japonsko, Itálie, Ázerbajdžán, USA-Austin, Abú Dhabí), čtyřikrát uspěl Piastri (Čína, Bahrajn, Španělsko, Holandsko) a Russell zužitkoval obě svá vítězství z kvalifikace (Kanada, Singapur). Následující tabulka je opět klasickou hříčkou, kdy piloti z Q3 mají přiděleny body stejně jako v cíli Grand Prix. Z prvního pohledu je jasné, že se nedařilo Hülkenbergovi a dvojice Colapinto-Doohan se do poslední fáze kvalifikace nedostala ani jednou.

NEJRYCHLEJŠÍ KOLO

Po šesti sezónách (2019-2024) hloubaví páni ve FIA dospěli k názoru, že bod za nejrychlejší kolo, tedy varianta, která se poprvé použila v samotných začátcích oficiálních šamionátů F1. je nejspíš přežitkem. Tím se v podstatě smysl nejrychlejšího kola opět značně upozadil. Zda je to dobře či nikoli – těžko říci, protože bychom tím opět otevřeli tradiční dotaz, zda je lepší jezdit konzervativně a vyrovnaně, nebo se pokusit třeba s využitím agresivnější strategie o zvrat v závodě. V každém případě tentokrát si ony fialové stopky v grafice vedle svého jména mohlo prohlédnout osm pilotů a není divu, že mistr světa 2025 Lando Norris co do počtu vydobytých „rekordů“ opět není nejlepší. Ale pokud bychom znovu ohodnotili deset nejrychlejších z každého závodu, už to bude jiná písnička. A pohled do tabulky nám naznačí, že s Hamiltonem, ač všichni hovoří o sezóně vysloveně propadákové, to ve všem tak děsivé nebylo… Přesto se nevyhneme konstatování, že letos se nejrychlejší kola víc koncentrovala, protože loni jsme v této kolonce zaznamenalil hned 12 jmen.

SPOLEHLIVOST

Místo dlouhého úvodu by mohlo stačit uvést následující: 2022 – 74; 2023 – 62; 2024 – 59 a letos 47. Tato čísla představují počet zaznamenaných odstoupení a jak je vidět, číslo vytrvale klesá. Co zůstalo hodně podobné, je nelichotivý titul Krále odpadlíků – loni se jím stal Alex Albon s šesti nedokončenými závody, letos hned čtveřice pilotů nedojela pětkrát (Alonso, Lawson, Bortoleto a Sainz jr.), přičemž zmíněný Alex odpadl čtyřikrát. Tím také znovu zajistil pro Williams nelichotivého Černého Petra pro nejméně spolehlivý vůz (devět odstoupení před VISA Cash App RB a Kick Sauberem s osmi předčasně skončenými či nezapočatými závody). Naproti tomu George Russell nemusel ani jednou svůj vůz odstavit a jen dvě kola ztráty v cíli GP Monaca mu neumožnily absolvovat plnou délku letošního šampionátu. Po jeho bok se může svým způsobem zařadit i Franco Colapinto – i když… Pokud k závodu nastoupil, vždy viděl cílovou vlajku, jen ve Velké Británii mu byla ještě před závodem diagnostikována porucha rozvodovky, takže na start vůbec nenastoupil.

SPRINT

S jednou výjimkou – Belgie místo Rakouska – jsme opět shlédli šestici extra závodů, o jejichž významu se stále vedou debaty. FIA a oficiální kruhy uvádějí, že už i piloti přišli krátkým vloženým závodům na chuť, jenže také nesmíme zapomenout na slavné rčení „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Reakce pilotů, ale i šéfů stájí a mechaniků jsou poněkud zdrženlivější, protože sprintové víkendy jsou skutečně hnány nadoraz, zejména když v samotném závěru, kdy technika i lidský faktor už podléhá dlouhé únavě, jsou hned tři sprinty ob závod. Pochopitelně, je tu ona vidina ještě trochu šampionát zdramatizovat a zamotat, ale také ho nechtěně a nečekaně rozhodnout.

S ohledem na výše uvedenou změnu byly v součtu sprinty o něco málo delší – 617,169 km (loni 616,835 km) – a výsledkově rozmanitější. Nikdo nedokázal bodovat ve všech šesti kláních – pětkrát se to povedlo Vestappenovi, Russellovi, Antonellimu a Norrisovi. Za zmínku určitě stojí fakt, že v samotných GP Hamilton nedokázal vystoupat ani na nejnižší stupínek vítězů, zato ve sprintu vyhrál hned ten první a ještě jednou si pódium zopakoval. Vítězství ve srovnání s rokem 2024 obhájili Verstappen a McLaren (ovšem už bez Ferrari), Norris se z 2. místa propadl až na čtvrté. Určitou raritou je Juki Cunoda, jenž dokázal svých 12 bodů ze sprintu rovnoměrně rozdělit mezi obě stáje, které letos reprezentoval.

PENALIZACE

Pro zjednodušení se budeme zabývat jen těmi tresty, které byly uděleny přímo v závodě a neměly tudíž za následek pozdější posuny na startovním roštu. Loni takto padlo 50 trestů, letos o jeden méně. Počet udělených vteřin je ovšem o něco nižší: 325 oproti loňským 400 – což ovšem neznamená, že by byli závodníci ohleduplnější – nemusím připomínat, jak se na konzistenci postihů i v naší komunitě nadává.

Pokud se podíváme na současné ,hříšníky’, pak bylo uděleno 28 trestů 5 vteřin, dalších 18 v délce 10 vteřin plus dvakrát museli piloti absolvovat průjezd boxovou uličkou. Během závodu u mechaniků si piloti odpykali dvacet trestů, zbylých 19 se jim odečítalo od výsledku. Letošní troublemaker Juki Cunoda ale v žádném případě nestačil se svými 45 vteřinami na loňského sběrače pokud Magnussena (75). Ač to zní neuvěřitelně, jediným pilotem, který nedostal ani vteřinu navíc, byl nováček Isack Hadjar. Nejvíc toho stihli v jednom závodě Sainz jr. (v Mexiku se mu porouchalo zařízení hlídající rychlost v boxech, proto musel odhadovat a nezdařilo se, takže nejdřív + 5 vteřin a pak průjezd boxy), Antonelli a Lawson (první v Holandsku a druhý v Bahrajnu 5 + 10 s, oba po závodě). Nejvíc trestů padlo v závěrečné Grand Prix v Abú Dhabí (6), naopak v GP Emilio-Romagna, Belgie a USA-Austin nebylo zásahu komisařů třeba ani jednou.

Do této kategorie bychom mohli schovat i diskvalifikace – tentokrát jich bylo celkem šest (loni jen dvě) a z toho hned polovina připadla na GP Číny, kdy z výsledkové listiny zmizeli Leclerc, Hamilton a Gasly. Poté přibyl v Bahrajnu Hülkenberg a konečně v Las Vegas oba McLareny. Ve všech případech se jednalo o technické prohřešky: Leclerc a Gasly měli vozy pod váhovým limitem, v ostatních případech byl problém v nedodržení předepsané tloušťky desky na podlaze vozu.

PILOTI

Oproti předchozím sezónám tentokrát na výměnném poli zavládl relativní klid. Již jsme zmínili dle mého osobního názoru poněkud uspěchanou výměnu Lawson-Cunoda a nahrazení Doohana Colapintem, letmo i uvedli trojici nových tváří Andrea Kimi Antonelli, Gabriel Bortoleto a Isack Hadjar – a pokud z kolotoče F1 vypadli Valtteri Bottas, Sergio Pérez a Daniel Ricciardo, pak první dva už si chystají nádobíčko na příští rok v týmu Cadillac. Nové tváře byly úspěšné; body si připsali všichni tři a už i to jsme připomněli, že Antonelli a Hadjar to dotáhli až na stupně vítězů.

Nadále zůstává veteránem F1 – tedy věkově i služebně nejstarším – Fernando Alonso (29. 7. 1981). Jeho protějškem je Andrea Kimi Antonelli – mimochodem narodil se 25. 8. 2006, tedy v době, kdy právě Alonso směřoval ke svému druhému titulu mistra světa. Svůj absolutní rekord v počtu absolvovaných GP povýšil na 425 položek. A když už jsme u těch jubilejních čísel – věnujme se těm alespoň trochu kulatým: Gasly a Norris oslavili 150 Grand Prix v kariéře: Francouz při GP Japonska, nový mistr světa v Las Vegas, ale mnoho důvodů k jásotu tam neměl. Nico Hülkenberg se rozloučil s letošním rokem kulatou 250. Grand Prix, menší důvody měli v Abú Dhabí Hamilton (380 GP) a Ocon (180 GP).

Stále nejpočetnější skupinou v F1 jsou Britové – stále čtveřice Bearman, Hamilton, Norris a Russell. Poté, co vypadli z F1 Ricciardo a letos i Doohan, převzali jejich pozici Francouzi – Gasly, Hadjar a Ocon. Pokud by vás zajímalo celosvětové složení pilotní smečky, pak vévodí Evropa (14), následuje Austrálie (s Doohanem 3), Asie (2) a Jižní Amerika (2). Opět nemáme zástupce USA a dlouhodobě absentuje Afrika.

STÁJE / TÝMY

Letos by měla končit éra deseti týmů na startu, což je zásluha další americké stáje Cadillac. Jak si povede je otázkou, ale určitě nebude mít lehký život, protože v roce 2025 nedošlo k zásadním posunům, ale vyrovnání středu pole. Nelze ovšem zapomenout na již avizované změny pravidel, takže momentální rozložení sil může být jen krátkým přeludem. McLaren navázal na postupný progres, ale – ať už je situace zčásti výsledkem často připomínaných Papaya Rules či ne – Red Bull po GP Holandska dokázal zvednout rukavici a připravit ,oranžovým’ krušné chvíle. Opět se tu prokázalo, jak týmu chybí kvalitní druhý pilot. Sázka na Cunodu absolutně selhala a stačí pouhý pohled na výsledky, aby bylo jasné, jak sestupnou tendenci (navzdory špičkovému týmu) Japonec má. Z tohoto hledika – jakkoli je Verstappen většinou neoblíbený – odvedl Holanďan malý zázrak, když v posledních závodech dostal favority do úzkých. Nelze vyloučit, že týmu prospěla výměna Christiana Hornera a podle všeho se chystá i odchod ,šedé eminence’ týmu dr. Helmuta Marka.

Ze scény nám zmizí – nejspíš definitivně – jméno Petera Saubera, jenž připravil nástupní pole pro Audi, čímž se počet automobilek ještě více rozhojní. Naopak se loučíme s Renaultem, protože Alpine končí spolupráci s motorářským oddělením ve Viry-Châtillon a od nového ročníku rozšíří zákaznické řady Mercedesu.

A JAKO VŽDY – NĚCO MÁLO PRO ZAJÍMAVOST

Safety car, pro někoho spása, pro jiné prokletí, měl tentokrát hodně napilno. Bernd Mayländer ho proháněl po tratích ve 13 závodech a najezdil v čele 415,021 km (což je oproti loňským 263,063 km opravdu obrovský nárůst). Nejvíc kol odkroužil v Holandsku (13), bez práce byla jeho posádka v Číně, Japonsku, Miami, Monacu, Maďarsku, Itálii, Singapuru, Austinu, Mexiku, Las Vegas a Abú Dhabí. Kromě toho ještě v devíti závodech byl po různou dobu aktivován Virtuální safety car. Na rozdíl od roku 2024 nebyl žádný závod přerušen.

V Japonsku, Belgii, Singapuru a Abú Dhabí není v závodním protokolu zapsáno ani jedno odstoupení. Naopak nejvíc odpadlíků registrujeme hned v úvodním závodě v Austrálii -Hadjar havaroval v zahřívacím kole a dalších pět pilotů odstoupilo během závodu. V Japonsku, Bahrajnu a Belgii dokončilo závod ve stejném kole jako vítěz dalších 18 pilotů, naopak nejméně jich bylo v Monacu – i s vítězem pouhých pět. Žádný tým letos nedokázal ve všech závodech dojet na bodech – povedlo by se to McLarenu, nebýt jejich losangelské diskvalifikace.

Nejmenší odstup v kvalifikaci: Saúdská Arábie – Verstappen:Piastri – 0,010 s

Největší odstup v kvalifikaci: Rakousko – Norris:Leclerc – 0,521 s

Nejmenší odstup v cíli Grand Prix: Kanada – Russell:Verstappen – 0,228 s

Největší odstup v cíli Grand Prix: Mexiko – Norris:Leclerc – 30,324

Nejmenší odstup ve sprintu: USA-Austin – Verstappen:Russell – 0,395 s

Největší odstup ve sprintu: Čína – Hamilton:Piastri – 6,889 s

OKRUHY A GRAND PRIX

Nejdelší okruh – Spa-Francorchamps: 7,004 km

Nejkratší okruh – Monte Carlo: 3,337 km

Nejdelší závod – USA-Las Vegas: 309,866 km

Nejkratší závod – Monaco: 260,286 km

Nejdelší sprint – Belgie: 105,060 km

Nejkratší sprint – USA-Miami: 97,416 km

PRŮMĚRNÉ RYCHLOSTI

Nejvyšší v kvalifikaci – Itálie: 264,682 km/h

Nejnižší v kvalifikaci – Monaco: 171,730 km/h

Nejvyšší v závodě – Itálie: 250,706 km/h

Nejnižší v závodě – Monaco: 155,296 km/h

Nejvyšší ve sprintu – Belgie: 236,402 km/h

Nejnižší ve sprintu – Brazílie: 116,060 km/h

ZÁVODY

Nejdelší závod – Austrálie: 1:42.06,304

Nejkratší závod – Itálie: 1:13.24,325

Nejdelší sprint – Brazílie: 53:25,928

Nejkratší sprint – Belgie: 26:37,997

Šampionát se konal ve dnech 14. 3. – 7. 12. 2025; trval tedy 268 dní.

Pokud bychom chtěli sledovat všechny závody non-stop, museli bychom se dívat 31 hodin a 22 minut. Za předpokladu, že bychom si přidali i sprinty, protáhlo by se koukání o další 3 hodiny a 36 minut – takže šampionát bychom byli schopni zvládnout za necelých 35 hodin. Čas kvalifikace, s ohledem na její různé posouvání, oddalování a přerušování raději neuvádím, ovšem za ideálních podmínek by měla trvat 5 hodin a 21 minut, v součtu s kvalifikací na sprint tedy 8 hodin a 21 minut.

ZÁVĚREM

Pokud jsem těch informací na vás nahrnul mnoho, doufám, že si je necháte na postupně zpracování. Zrovna tenhle elaborát bych trhal nerad – časem přibude nějaké hodnocení týmů z mého pohledu. Nelze vyloučit, že jsem se někde upsal, přepočítal (z matematiky jsem dvakrát málem propadl) nebo jednoduše spletl – pokud na něco narazíte nebo vám nějaká statistická oblast chybí – nemusíte považovat toto shrnutí za definitivně uzavřené – přidat se dá cokoli a kdykoli.

Vám všem, kteří sem chodíte, zavítáte či najdete cestu, bych rád poděkoval, že především díky vám vzniklo naše formulové hnízdo, jakási virtuální obdoba Hříměždic (jakkoli je virtualita takový… nepěkná věc) a můžeme se dále setkávat nad závody, když nám jinde tuto možnost odepřeli. Vaší zásluhou jsme se dopracovali k první stovce článků a spoustě komentářů a názorů – jen doufám, že v nich budeme nadále pokračovat.