Formule 1 je skutečně velmi náročné pole, kde se většinou u nových a neokoukaných tváří zaváhání neodpouští. S finským pilotem jsme se rozloučili v okamžiku, kdy se jeho kariéra ocitla v nezáviděníhodném bodě – v právě dokončené sezóně neměl výsledky a bez nich se angažmá získává opravdu jen velmi obtížně.

II. Od triumfu v Le Mans až před soud

Štěstím pro JJ byla skutečnost, že do F1 vstupoval nový tým Sauber, protože jinak byly závodní sedačky většinou rozdané. Ambiciózní švýcarská stáj podporovaná (i když přes ambiciózní nápis Concept by Mercedes-Benz) pouze skrytě stuttgartskou automobilkou doslova vytrhla Lehtovi trn z paty. Ovšem záhy měl seznat, že všechny stromy nerostou do nebe. Jedničkou byl bezesporu Karl Wendlinger; kvůli Sauberovu projektu už na sklonku předchozího roku opustil stáj March a věnoval se přípravě vozu déle. Ale byl to právě Lehto, kdo v deštěm zalitém Kyalami na africkém kontinentu zvládl finální duel, v němž v nájezdu do posledního kola překonal Warwicka – a když odstoupil po chybě Berger, získal hned při debutu pro černý vůz dva body za páté místo.

Úvod do sezóny měl nováček skvělý, piloti se několikrát kvalifikovali do TOP10 a Lehto v Imole přidal další výborné umístění – i když mu ,odešel’ v závěru motor, dokázal obhájit s ohledem na absolvovanou vzdálenost 4. místo. Přišlo ale Monaco a v ulicích Monte Carla spolu Wendlinger a Lehto ve 23. kole kolidovali u někdejšího hotelu Loews. Právě incident z nejpomalejší zatáčky na okruhu jako by Fina ,zašpuntoval’: Karl ho obvinil z nekolegiálního chování (ačkoliv odstoupil JJ a nikoli on, ale poškozený vůz Rakušan dovezl na posledním místě) a od té chvíle se vztahy mezi vedením týmu a Lehtem zhoršily. JJ už se na startu nedokázal dostal na lepší než dvakrát devátou pozici a stejně tak dvě sedmá místa (Kanada, Portugalsko) byly jeho výsledkovým maximem. Čím více se blížil konec sezóny, tím více bylo jasné, že u Sauberu Fin nezůstane.

Z euforie na dno

V té době už intenzivně pracoval Lehtův manažer Keke Rosberg. Vstoupil do jednání s Flavio Briatorem, protože u Benettonu nebyli spokojeni s výkony Riccarda Patreseho. Bývalý mistr světa využil veškerých argumentů a nakonec se mu podařilo prosadit svého chráněnce před Lucou Badoerem. Tomu rozhodně neprospěla sezóna u „slepence“ Lola BMS Scuderia Italia, tedy stáje, která se Lehta před rokem zbavila. Jednoletý kontrakt byl podepsán 14. ledna a Lehto tak dostal hned dva dárky najednou – kromě smlouvy se od své partnerky dozvěděl, že se stane otcem.

V pátek 21. ledna 1994 nepanovalo v Silverstone bůhvíjaké počasí, ale Benetton tu kroutil první testovací kilometry. Panovala značná zima, teplota se pohybovala pouhý stupeň nad nulou, takže po ránu čelil tým nemalým potížím. A možná to byla právě nějaká zmrzlá kaluž, kvůli níž Lehto v zatáčce Stowe vyletěl z trati a převrátil svůj vůz koly vzhůru. Po vyproštění a transportu do Northampton General Hospital bylo zjištěno vážné poranění krční páteře a Fin absolvoval nutnou operaci.

Vedou se samozřejmě spory, zda šlo o jezdeckou chybu nebo jiný problém. Určité jasno vnáší do problematiky inženýr Frank Dernie, jenž tehdy u Benettonu působil a byl svědkem nehody: „Myslím, že Lehto nečekal, že Schumacher bude tak rychlý. Jeho vážná nehoda byla kombinací několika faktorů; jedním z nich byl určitě špatný stav trati, na níž ještě byla rosa. Lehto byl možná přesvědčen, že Schumacher testoval jiné tlumiče a proto byl o tolik rychlejší. Nasadili jsme mu standardní tlumiče, asi očekával větší přilnavost a kvůli tomu havaroval.”

Bolestný návrat a smutné loučení

První dva závody tak za Lehta odjel Verstappen – Lehto sice na začátku března vyzkoušel v Imole usednout do kokpitu, ale střízlivě zhodnotil své možnosti a rozhodl se ještě vyčkat. Možná právě proto další zprávy z tábora Benettonu působily, že se zraněný pilot velmi rychle zotavuje, ačkoliv lékaři po prvním posouzení jeho stavu hovořili o půlroční rehabilitaci. JJ se k tomuto problému vrátil později: „V F1 není dostatek času. Briatore je podnikatel. Benetton potřeboval dva silné vozy na bodovaných pozicích. Samozřejmě jsem doufal, že uzdravení bude rychlé, protože operace byla úspěšná, a to mi dalo důvod k optimismu. Ale ve skutečnosti úplné zotavení trvalo dlouho a tým mi nedal šanci počkat.“ Jedním dechem ale dodává: „Benetton na mě nijak extrémně netlačil, abych se vrátil. Způsobil jsem si to sám, když jsem viděl Jose Verstappena závodit s autem, ve kterém jsem měl sedět já. To mě fakt naštvalo.“

Lehto se vrátil do třetího závodu ročníku 1994, aniž by tušil, jak ho tragický víkend na Imole poznamená psychicky. V tréninku těžce havaroval Rubens Barrichello a zahynul Rakušan Roland Ratzenberger, jehož Fin velmi dobře znal. Další rána (navíc doslovná) přišla na startu, kde Lehtovi zhasl motor. Když už to vypadalo, že incident skončí bez následků, do stojícího Benettonu narazil Lotus Pedra Lamyho, očesal jeho levou stranu a trosky obou monopostů doletěly až na hlavní tribunu, kde zranily několik diváků (hovoří se o devíti, oficiálně došlo ke zranění tři diváků a jednoho dohlížejícího příslušníka carabinieri). Lehto sice vyvázl bez šrámů, ale jeho stavu nijak nehoda neprospěla a následná tragédie Ayrtona Senny byla další těžkou zkouškou jeho duševního rozpoložení.

Lehto absolvoval další tři závody, ale ve srovnání s vítězným tažením Michaela Schumachera působil bezradně a výsledky byly chabé. Získal sice bod v GP Kanady, ale jen díky diskvalifikaci Christiana Fittipaldiho kvůli nepředpisové váze jeho monopostu. Benetton poté vydal prohlášení, že si Lehto ještě potřebuje „odpočinout“ a do kokpitu se vrátil Verstappen. Když pak v Maďarsku a Belgii získal vždy třetí místo, byl Lehtův osud de facto zpečetěn. V červenci mu Briatore poskytl možnost otestovat Ligier (tuto stáj Flavio v dubnu koupil) a ještě dvakrát ho pustil do kokpitu Benettonu – dobře známé suspendování Schumachera mu umožnilo startovat v Itálii a Portugalsku, ale opět bez valného výsledku. Právě po závodu v Estorilu byl Lehtův osud u Benettonu zpečetěn, protože Briatore se rozhodl jeho kontrakt neprodloužit a angažoval na rok 1995 Johnny Herberta.

Nakonec se JJ v posledních dvou závodech objevil opět u Sauberu. Karl Wendlinger po své těžké nehodě v Monacu přijel do Japonska s cílem startovat, ale nebyl dostatečně fit. De Cesarisovi, jenž ho v průběhu roku nahradil, bylo předtím sděleno, že jeho záskok skončil; Andrea odjel na dovolenou a nebyl v dosahu, proto si Sauber od Benettonu „půjčil“ Lehta. V Japonsku však Fin kvůli defektu motoru neujel téměř nic a desáté místo v Adelaïde zůstalo ve stínu boje o mistrovský titul v podání jeho bývalého kolegy Schumachera s Damonem Hillem.

Poslední triumfy

Že byl spěch jednou z příčin poklesu Lehtovy formy dokazuje i rok 1995. Už plně zotavený se Lehto vydal do kategorie vytrvalostních závodů. Sladká odměna za jeho bojovnost nese jméno 24 heures Le Mans, kde v barvách týmu Lanzante Motorsport za podpory Kokusai Kaihatsu UK vybojoval na voze McLaren F1 GTR s Yannickem Dalmasem a Masanori Sekiyou celkový triumf. Přispěla k tomu určitě i do jisté míry humorná historka, kterou později uvedl šéf týmu Paul Lanzante: „Prakticky 20 hodin propršelo. My si před závodem dali limit, za kolik budeme jezdit jednotlivá kola. A JJ to asi pochopil, že tak má jet i v dešti…“ Je fakt, že po okruhu ,plul v mokrých fázích’ i o půl minuty rychleji než ostatní…

Lehto se však podílel na triumfu ještě jinak – McLaren sice startoval s motory BMW, ale už pošilhával po agregátu Mercedes: „Ron [Dennis] mě požádal, abych napsal zprávu o rozdílech mezi motory. Nevím, jestli to byl důvod, protože Keke Rosberg ho samozřejmě dobře znal, ale protože jsem v krátké době jezdil jak s Mercedesem [Sauber], Fordem [Benetton] i Renaultem [Ligier], před Le Mans mi zavolal.“

Po dalších startech, titulu vicemistra v kategorii FIA GT (1997) a krátkém intermezzu v USA (CART, Team Hogan, 1998) se Lehto vrátil zpět do světa uzavřených vozů. Po působení v kategorii cestovních vozů s BMW spojil v roce 2003 své síly s automobilkou Audi a o rok později se stal celkovým vítězem kategorie ALMS. Neuvěřitelný „druhý závodní život“ završil druhým vítězstvím v 24 h Le Mans po deseti letech od svého prvního triumfu – tentokrát pilotoval Audi R8 (a přísně vzato už to ,auto se střechou nebylo) a jeho kolegy byli Dán Tom Kristensen a Němec Marco Werner. Dovolte mi jenom malé srovnání: když Lehto a jeho kolegové vyhráli v roce 1995, potřebovali absolvovat 298 kol. O deset let později už jich odkroužili 370…

Boj za vlastní čest

Poslední těžká zkouška stihla stále méně závodícího Fina v roce 2010. V červnu se rozhodl pro vyjížďku s přáteli na své lodi – zřejmě šlo o bujarou záležitost, při níž se na nějaký ten alkohol nehledělo. U města Ekenäs však plavidlo narazilo do mostního pilíře a při nehodě jeden z Lehtových přátel přišel o život. JJ utrpěl rovněž zranění, což ale nezabránilo policii případ řádně prověřit. Následovalo šetření a po 18 měsících od nehody soudní proces, v němž byl Lehto obžalován z plavby pod vlivem alkoholu a neúmyslného zabití, vynesl rozsudek: ve vězení si měl odsedět 28 měsíců. Bývalý jezdec F1 ale podal proti verdiktu odvolání. Po něm byl Lehto v listopadu 2012 zbaven všech obvinění.

O F1, která se k němu ,nezachovala’ nijak vlídně, ale zájem neztratil a vedle své závodní činnosti se v letech 2001 – 2010 věnoval coby odborník komentování pro finskou televizi. Po svém odchodu ze závodních tratí se stará o vyhledávání nových mladých finských závodních talentů.