Kdo se někdy přiblížil finštině, nepopře značné ,jazykolamy’, ostatně třeba jména finských hokejistů jako Öystilä, Suoraniemi, Rautakalio či Koivulahti nedělala problémy jen fanouškům. Není proto divu, že bývalý pilot F1 nechtěl svým příjmením trápit obec svých příznivců a zvolil méně obtížný pseudonym.

I. Jak se z Jyrkiho stal JJ

Na svět přišel v dnes druhém největším městě Finska Espoo vedle dalších slavných rodáků jakými byli například hokejisté Teemu Selänne či Jere Lehtinen, krasobruslařka Laura Lepistö a především druhý finský mistr světa F1 Kimi Räikkönen – ale na toho si musela královna motorsportu ještě dalších třináct let počkat.

Jyrki začal jako většina kluků na motokáře – a není podstatně, zda začal jezdit v šesti nebo osmi letech. Důležité byly výsledky a ty ho na přelomu 70. a 80. let posunuly do severské Formule Ford. Vedl si nadmíru zdatně, takže si ho všiml první finský šampion F1 Keke Rosberg a převzal nad mladíkem patronát – výsledkem byla přímluva a začlenění do juniorského programu Philip Morris/Marlboro. Stále ještě Järvilehto svého mentora nezklamal: v roce 1986 dominoval Evropskému poháru Formuli Ford, o rok později britskou F2000 a pochopitelně se začal posouvat výš.

Následoval posun do formule 3 (1988), kde v týmu Pacific Racing na voze Reynard 883-Toyota vyhrál z 18 závodů osmkrát a přidal dalších šest pódiových umístění. A to jeho soupeři nebyli žádní ,nazdárci‘ – Gary Brabham, Martin Donelly, Damon Hill či Eddie Irvine. Vicemistr Brabham měl od Lehta odstup plných 32 bodů.

Šichta u Ferrari a debut v F1

Zatímco rok 1989 mu na závodním poli přinesl v F3000 značné zklamání, dostal možnost testovat vůz Ferrari, vybavený vidlicovým dvanáctiválcem s výkonem 750 koní, sekvenční poloautomatickou převodovkou a karbonovými brzdami. „Auto nemělo posilovač řízení a brzd, takže jsem byl K.O. vlastně ve chvíli, kdy jsem do něj usedal. Testy probíhaly v době od devíti ráno do osmi večer. Ve Fioranu jsem absolvoval denně vzdálenost několika GP a když večer tým navrhoval si někam vyrazit, já byl rád, že jsem dolezl do hotelu, praštil sebou do postele a hned usnul. A ráno v osm budíček a znova, zase celý den,“ vzpomínal Jyrki později. Záznamy dokazují, že překonal tehdejší Mansellův okruh na kolo; a i když za italskou značku v F1 nikdy nezávodil, byl vděčný za poskytnutou příležitost.

Pro poslední čtyři závody sezóny 1989 nahradil v týmu Onyx Bertranda Gachota, nespokojeného s kvalitou vozů; tato poněkud kontroverzní stáj vykazovala naprosto nepředvídatelné výsledky. Když se Lehto při svém debutu nedokázal kvalifikovat (Portugalsko), první pilot Stefan Johansson dojel třetí… Nicméně z oněch čtyř pokusů to Finovi dvakrát vyšlo a v posledním závodě v australském Adelaïde dokonce prošel polem až na páté místo, ale setrval zde pouhá tři kola. Lilo jako z konve a voda se nějak dostala do elektroinstalace, takže následoval zkrat a konec nadějí.

Předčasný konec

Fanouškům F1 je určitě známo, že Onyx vznikl díky výstřednímu a kontroverznímu milionáři Jean-Pierre van Rossemovi (1945-2018). Toho však záhy jeho ,zábava’ přestala zajímat, navíc měl na krku policii pro podivné finanční machinace. Tým od něj odkoupil švýcarský nadšenec Peter Monteverdi za přispění dalšího motoristického nadšence a krajana Karla Foiteka.

Tím pro Lehta nastala poněkud komplikovanější situace – Karl do týmu investoval a přivedl svého syna Gregora, jenž měl výhodu novějších dílů a většího prostoru k testům. Proto také v Monacu měl ještě osm kol před cílem bod na dosah, ale jeho snahu ukončila kolize s Bernardem. Pro Lehta jakoby existovala nějaká bariéra vystavená na 10. příčce, přes ni se nikdy nedostal a jediný závod dokončil v Imole jako dvanáctý. Od GP Francie začaly docházet peníze a Lehto se nedokázal ani kvalifikovat. Ještě zajel slušný závod na Hockenheimringu, ale cíl neviděl a po další neúspěšné kvalifikaci v Maďarsku ohlásil Monteverdi krach. Pro Fina skončila předčasně sezóna a bylo otázkou, zda vůbec ještě další angažmá sežene.

Lepší už to nebude?

Pokud někdo z F1 vypadne, většinou může mít problém se do centra dění opět vrátit; pokud se nejedná o „rozmary“ šampionů. Lehto měl štěstí v tom, že tým BMS Dallara byl od poloviny sezóny 1990 na kordy s Andreou de Cesarisem a Ital s ulehčením přijal nabídku od nové stáje bývalého pilota Eddie Jordana. Tím se jeho místo uvolnilo a JJ byl ve vhodnou dobu na správném místě.

Ročník 1991 byl pro něj květnatým termínem hořkosladký. Překvapil odborníky F1 v Imole (Grand Prix San Marina), kde v deštivých podmínkách před ním zůstali pouze do té doby bezkonkurenční Senna a jeho kolega Berger. Na druhou stranu nebyl tým po technické stránce na výši – vozy trpěly mnoha technickými potížemi. Navíc v týmu probíhalo jisté napětí, protože zastínil svého kolegu Emanuele Pirra, což muselo být pro Itala v italské stáji dehonestující. V další sezóně už to bylo naopak – Pierluigi Martini sice vybojoval podstatně méně solidní bodované výsledky, ale Lehto byl nejlépe sedmý a sestupný trend do jisté míry naznačovala i skutečnost, že se JJ v Maďarsku ani nedokázal kvalifikovat. Vedení BMS (i v rámci následného spojení s Lolou) ho mohlo spokojeně ,odejít’.

Pokračování: Od triumfu v Le Mans až před soud