Ta zpráva se rozlétla po celém světě a zpočátku jí lidé – zejména příznivci motoristického sportu – odmítali uvěřit. Graham Norman Hill sedmnáct let úspěšně odolával zubaté s kosou; nakonec ho dostihla v odlišné technické vymoženosti – letectví. Bohužel s ním zmizel z mapy formule 1 i tým, u nějž už nikdy nezjistíme, zda by byl štikou v motoristickém rybníčku.

Graham Hill v rámci Grand Prix Belgie 1975 oznámil, že končí svou podivuhodnou aktivní kariéru, lemovanou dvěma tituly a 14 vyhranými závody. Jediný na světě se dokázal stát šampionem F1, vítězem 24 hodin Le Mans a slavných 500 mil INDY. Před domácím závodem na Silverstone se ještě manifestačně projel před plnými tribunami a rozhodl se pomáhat svému nástupci, třiadvacetiletému Tony Briseovi. „Pochopil jsem, že bude lepší, když Tomovi pomohu, než abych s ním jako posedlý bojoval na trati,“ vysvětlil.

OSUDNÉ TESTY

Na sklonku roku 1975 většina týmů zkoušela své novinky ve francouzském Le Castellet. Hillův tým sem dorazil v pátek 28. listopadu a chtěl tu vydržet do neděle, ale skončil už o den dříve. Mechanici Alan Howell a Malcolm Allan naložili nový Hill GH2 s extrémně plochými bočnicemi do transportéru; Graham Hill, Tony Brise, manažer Ray Brimble, konstruktér Andy Smallman a další dva mechanici Tony Alcock s Terry Richardsem nastoupili do Grahamova letounu Piper Aztec PA-23-250 D (imatrikulace N6645Y). Měl s nimi letět ještě hrabě Snowdown, působící jako fotograf, jehož sportovní svět znal jako Anthony Armstrong-Jonese, ale nakonec se rozhodl na okruhu zůstat o den déle.

Hillovo letadlo opustilo Le Castellet v 15:30 a směřovalo k mezipřistání v Marseille, kde Hill dostal meteoinformace a předal IRF (Instrument Flight Rules – letový plán). Odtud také poslal telefax své ženě Betty a v něm ji požádal, aby kontaktovala jeho domácí letiště v Elstree a připomněla jim, aby rozsvítili světla. Nad ostrovy panovalo poměrně špatné počasí, proto byl Hill informován, že jako náhradní letiště byl určen Luton. Piper s šestičlennou posádkou opustil Marseille v 17:47.

TRAGÉDIE

V čase 20:45 se Hill ohlásil londýnskému středisku letového provozu. Nad Elstree panovala viditelnost 2000 metrů, oblačnost nad zemí necelých 100 metrů. Ale už po půl hodině, kdy si Hilla převzalo středisko Heathrow Approach, klesla viditelnost na pouhý kilometr a za další dvě hodiny se nad Elstree začala stěhovat mlha, takže bylo vidět ještě méně (tvrdí se, že kolem 600 – 800 metrů). Hill dostal povolení sestoupit do hladiny 1500 stop (cca 450 metrů) a dále klesat podle vlastního uvážení. Na dotaz: „Není na letadle námraza?“ pouze odvětil: „Přistávám“.

Dispečink ve 21:28 kontaktoval Hilla, ale bez odpovědi. V té době už byl po smrti. Jak ukázala rekonstrukce, stroj vysunutým podvozkem asi 5,6 km východně od letiště zachytil korunu vzrostlého stromu, následovaly další nárazy, po nichž se letoun stočil doprava, špičkou se zaryl do země a skončil v malé proláklině golfového hřiště Arkley, kde ho zachvátil požár. Všech šest osob bylo na místě mrtvých, zohavených plameny natolik, že Hilla šlo identifikovat pouze podle pilotního průkazu, který nějakým zázrakem neshořel.

Jako neskutečná se zdá vzpomínka Hillova syna Damona. Rodina čekala u televize, když se ozvala zpráva, že v dané oblasti havarovalo malé letadlo. Damon okamžitě a spontánně vyhrkl: „To může být jedině táta!“…

PŘÍČINY

Ihned se rojily otázky, co bylo příčinou tragédie. Jedna verze vinila Hilla, že se blížil k letišti více od jihu a světla městečka Barnet mohl skrze mlhu zaměnit za Borehamwood, tím pádem golfové hřiště Arkley jako tmavou plochu vedle letiště, což ho nejspíš vedlo k názoru, že je mnohem blíže k letišti. Běžná praxe totiž funguje následovně: letoun při přiblížení na dráhu 27 přeletí Borehamwood a následný neosvětlený kousek bezprostředně před letištěm. Tato skutečnost mohla Hilla splést a v posledních okamžicích letu si mohl chybně vyložit údaj výškoměru: zaměnil výšku nad zemí za výšku nad mořem. Tento výklad však odborníci jako příliš věrohodný nepovažují, stejně jako nedostatek paliva, ačkoliv někteří svědci byli přesvědčeni, že v době nehody neslyšeli zvuk motoru.

Další možnou příčinou byla instalace nového radiového přijímače asi tři míle od letiště, s červeným výstražným světlem na špici, stejným jako na vrcholu radiomajáku v Elstree. Graham je mohl zaměnit, protože přijímač byl v provozu pouhé dva měsíce…

Logicky se nabízí otázka, proč nakonec Hill v mlze nezamířil do Lutonu. I tady jsme na poli dohadů. Znamenalo by to přepravní komplikace, protože jeho pasažéři měli v Elstree zaparkované své vozy a museli by se k nim vracet. Hill se v tomto případě rozhodl více spolehnout na své schopnosti a zkušenosti, vždyť na letišti v sousedství vesnice Shenley přistával už tolikrát, že by si troufl zvládnout manévr i poslepu.

SMUTNÉ NÁSLEDKY

Po nehodě se zjistilo, že Hill zrušil svou životní pojistku: „K čemu by mi byla, když už nejezdím závody,“ zdůvodnil tento krok. Navíc jeho Piper, ačkoliv byl vzorně udržovaný, měl prošlou registraci a nebyl rovněž pojištěn. Zdrcená Betty Hill a její tři děti – Samantha, Brigitte a Damon – musely nést těžký úděl, protože pět rodin obětí žádalo náhradu škody. Betty byla natolik silná, že s výjimkou pohřbu Terryho Richardse (byl ve stejném termínu jako Grahamův) navštívila všechny smuteční obřady. „Nevím, jak jsem to zvládla. Prostě jsem to musela udělat. Musela. Nebyla jsem hrdinkou, jen jednou ze šesti žen, které při nehodě přišly o lásku,“ vysvětlila.

Na pohřeb do opatství St. Albans (Hertfordshire) dorazily 5. prosince odhadem čtyři tisíce lidí. Přítomen byl třeba Emerson Fittipaldi, a Jackie Stewart byl jedním z těch, kdo nesl rakev s ostatky knírkatého Londýňana, na níž byla jeho typická přilba. Graham byl pochován na hřbitově St. Botolph v Shenleybury (kostel byl v průběhu doby odsvěcen, takže hrob se nachází na soukromém pozemku).

Poté se Betty musela vyrovnat s realitou všedních dnů – aby mohla vypořádat závazky k rodinám pozůstalých, nezbylo jí nic jiného než prodat rodinné sídlo v Shenley (Hill ho koupil v roce 1972). V té době patnáctiletý Damon, jenž stál právě na prahu rozhodnutí, zda bude pokračovat v závodní kariéře, by se z důvodu nedostatku peněz nikdy nestal mistrem světa, nebýt ušlechtilého činu George Harrisona. Někdejší člen Beatles mu půjčil 130 000 liber, aby mohl ve své cestě pokračovat. Když Damon podepsal smlouvu s Williamsem a chtěl kytaristovi peníze vrátit, ten o tom nechtěl ani slyšet a jen podotkl, že jeho otce vždy obdivoval a nejvíc ho těší možnost pomoci ve chvíli, kdy to bylo potřeba. Ale to už je trochu jiné vzpomínání.

V předvečer 50. výročí tragédie týmu Grahama Hilla přinášíme tuto vzpomínku s vysvětlením celého incidentu. Pozdější šetření Air Accidents Investigation Branch uzavřelo případ jako chybu ze stany pilota. Graham Hill unikal zubaté s kosou od roku 1958, a když ji oklamal po velmi vážné nehodě ve Watkins Glen 1969, počíhala si na něj o šest let později prakticky za humny místa, kde chtěl s rodinou trávit závodní důchod a starat se o svůj tým.

Pozn.: Zkrácená verze rozboru této události, která bude uvedena v ročence F1 1975. Uvádíme ji o něco dříve, protože v den 50. výročí tratické události bude v plném proudu závodní víkend v Kataru.