Prvních třicet let byla F1 de facto otevřeným podnikem – kdo měl peníze, vůz, jisté schopnosti a chuť, mohl se přihlásit k jakékoli Grand Prix. Tato „idyla“ trvala až do konce roku 1978 a onoho statutu využívali různí piloti především v rámci svých národních závodů. Známí tím byli Jihoafričané, ale také Britové, Francouzi, Němci – a také Seveřané, zejména Švédové.

Pokud se zaměříme na 70. léta, byla nejen zlatou érou F1, ale také jedním z nejúspěšnějších období pro zástupce Tre Kronor. Na začátku hájili jejich barvy Ronnie Peterson a Reine Wissel, později Gunnar Nilsson. Je obrovskou tragédií, že v závěru 70. let po úmrtí dvou největších hvězd zhasl i lesk Seveřanů a přes některé pokusy o vzepětí už k němu nikdy nedošlo.

Vůbec nemusel za volant

Švédsko proslulo také na poli světové rallye a ovlinila i bratry Gunnara a Torstena Palmovy. Starší Gunnar byl pro mladšího sourozence vzorem, takže Torsten už v šestnácti letech slavil coby navigátor po boku zkušeného Erika Carlssona velký úspěch – ve Švédské rallye skončili na Saabu 96 druzí. Totéž umístění zopakoval o čtyři roky později se Simo Lampinenem ve stejném voze – před nimi byla pouze posádka Bengt Söderström a Gunnar Palm…

Pomalé, ale vytrvalé krůčky

Torsten mohl – jako ostatně jeho bratr – pokračovat jako ,mitfára’ – místo toho si opatřil v roce 1969 monopost Brabham a začal se objevovat ve švédském šampionátu F3. Na své velké soupeře Petersona a Wisella ještě nestačil, ale Ronnie si ho začal všímat a pochvalně se o něm vyjadřoval. Výsledkem byla nominace do národního týmu pro Evropský pohár F3, jenž kromě něj tvořili Peterson a Freddy Kottulinsky. Byli úspěšní a získali pohár za celkové vítězství.

Tím se pro Torstena tak trochu více otevřely dveře. Peterson a záhy po něm i Wisell zamířili do F1 a tím byla konkurence menší. V týmu Mennen Racing Team splnil naděje v něj vkládané – na Brabhamu BR 28 zvítězil ve třech závodech švédské F3 a s převahou si vybojoval titul – a jen jakoby mimochodem se opět těšil z triumfu v Evropském poháru F3.

Po tomto triumfu se Palm začal objevovat i v zahraničních závodech, na začátku roku 1971 si vyzkoušel sérii Primeiro Torneio Brasilieiro F3 a poté na domácí půdě obhájil korunu šampiona F3. Pro další závody na evropském kontinentu si zajistil novější typ Brabhamu BT 35, ale měl s ním mnohem více potíží. Zkoušel různé série ve Velké Británii, Francii a dokonce ho mohli vidět i naši fanoušci motorsportu, kteří často navštěvovali takzvaný „Schleizský trojúhelník“ (Schleizer Dreieck) v sousední Německé demokratické republice.

Co dál?

V roce 1972 Palm pocítil určitou únavu – přešlapoval na místě a už čtvrtá sezóna v F3 vykazovala známky jisté stagnace. Sice opět získal titul po vyrovnaném boji s Conny Anderssonem, ale v dalším roce už silně zastaralý Brabham nestačil. Pomohl mu epizodní start na KAK Rally, kdy usedl jako navigátor vedle Ronnie Petersona do Fordu Escort. Slavnější krajan mu dopomohl k finančním prostředkům a za ně si Palm pořídil Surtees TS 15 pro F2. Po třech závodech získal podporu kosmetické firmy Pierre Robert a na GRD 274 BMW a mohl se na tratích objevit v dalších čtyřech případech. Sponzor byl s výkonem Švéda spokojen a umožnil mu opět čtyři starty i v roce 1974.

Celkově se Palm neztratil a v obou letech získal i bodovaná umístění, ale neustále bojoval s největším nepřítelem pilotů bez továrního zázemí – s penězi. Uvědomoval si, že kolikrát nejsou nejdůležtiější dobré výsledky, ale tučné konto – a tím bohužel nedisponoval.

Konečně F1

Nakonec se zdálo, že se na Torstena usmálo štěstí – když Graham Hill sestavoval svůj tým F1 pro rok 1974, objevil se v jeho hledáčku na doporučení Ronnie Petersona i Palm, ale veterán potřeboval vzhledem ke změně struktury týmu finančně zajištěného pilota.

Druhá šance vzešla od lorda Hesketha – ten začal mít v roce 1975 vážnější finanční potíže, proto se rozhodl nikoli pro stálého druhého pilota, ale vyrobit víc vozů a buď je prodat nebo pronajmout. První, kdo si pořídil úspěšný typ 308 byl Australan Alan Jones díky motoristickému nadšenci Tomu Wheatcroftovi a Harry Stillerovi. Vzápětí po něm si podobný luxus mohl dovolit i Palm – stalo se tak díky společnosti Polar Caravans; především proto, že tento podnik se měl stát generálním sponzorem švédské Grand Prix a pochopitelně pilot v jeho barvách byl tahákem pro bariéry.

Palm prožil další dny jako ve zrychleném filmu. Na Silverstone zvládl jednodenní test a poté putoval do Monte Carla, kde se pokusil kvalifikovat do ,monacké rulety’. Neuspěl, na posledního muže na startu, jímž byl shodou okolností právě Jones na stejném voze, ztrácel 2,78 vteřiny. Ale za ním byl třeba Wilson Fittipaldi jr. na opěvovaném Copersucaru.

O to víc se těšil na Andersdorp a domácí prostředí mu svědčilo – sice v tréninku poškodil příď svého vozu, ale na start se bez problémů dostal a v samotném závodě se držel na rozhraní první a druhé desítky – nakonec mu nevadil ani fakt, že mu kolo před cílem došlo palivo…

Happyend vždy neplatí

Proč tedy po jediném závodě pro Palma skončila kapitola jménem F1? Především to byly opět a zase peníze, pak do jisté míry stabilní startovní pole, kde se těžko hledalo nějaké angažmá, přestože se Torsten ve své jediné Grand Prix předvedl v dobrém světle. Bylo mu však už osmadvacet a tím se mu většina šancí uzavřela. Palm to po roce 1976 plně uvědomil a začal manažerskou práci. Jeho svěřencem se stal další švédský talent Eje Elgh, jehož kariéra však připomínala tu Palmovu. V roce 1979 dokonce absolvoval testy v McLarenu, ale opět a zase chyběly peníze. Ještě se pak objevil v tisku v souvislosti s pochybným projektem F1 Švýcarky Cecilie Ekström, ale nakonec se soustředil na závody sportovních prototypů v Japonsku.

Palm se vrátil za volant a svým způsobem předvedl návrat ke kořenům – začal jezdit na Lancii Delta Integrale švédské mistrovství rallye – ovšem za volantem. Spolujezdce mu dělal Erik Sundblad. Další roky se příležitostně objevoval v různých závodech, aby v roce 1993 pověsil definitivně přilbu na hřebík a stal se majitelem autosalonu Torsten Palm Bil AB, v němž dokonce tři roky fungoval jako oficiální dovozce značky Ferrari. Jeho rodný Kristinehamn si ho každoročně připomíná trofejí pro závody motokár.

Vážení čtenáři, rádi bychom věděli, zda se vám líbí i zařazování podobných, dnes už prakticky neznámých pilotů F1. Domníváme se, že by na ně fanoušci F1 neměli zapomínat, proto jimi naší Galerie Pilotů F1 hodláme nadále plnit.