Čas letí, proto můžeme skromně oslavit
V záplavě jiných aktivit, o nichž nechci říkat, že by byly důležitější, ale jsou jiné a mají odlišnou prioritu, vám možná unikl fakt, že před rokem jsme se vydali do internetové světa ve snaze si zachovat naši diskusní komunitu a také ji tvořit tak, jak se těm našim nejvěrnějším líbí. Je nesmírně milé se přesvědčit, že se dobrá věc podařila – a funguje.
Je to jako vzdálená minulost, přitom utekl teprve rok plus pět dnů, kdy jsme poprvé nemuseli číst reporty ze závodů z e-mailů, ale dočkali se hodnotného zveřejnění. Záhy se podařilo vychytat nějaké maličkosti, v tomto směru byla autorka našich stránek velmi vstřícná a posléze jsme doladili vše do prezentované podoby. Je ale třeba znovu a opakovaně připomenout, že nebýt vás, podporovatelů a čtenářů, asi by se nic podobného nepodařilo nebo jsme skončili v půli cesty a třeba nedorazili ani k našem prvnímu pit-stopu…
Působíme ve skromných podmínkách, ale těší mě hned několik faktů. Ohlasy na články jsou, dokonce už díky Jumpmanovi začínáme vrtat i v oblasti technické – jak jsem mnohokrát zdůraznil, není to moje silná stránka. Přibývají pozvolna jak piloti, tak týmy, daří se bez větších prodlení zpracovávat jednotlivé závody. Jsem si vědom, že někdy jsou pauzy větší a čekáte na nějakou novinku déle, ale dny nejsou nafukovací a stačí jedna neplánovaná nepříjemnost a celý program se roztříští ne na několik hodin, ale třeba i dnů. Proto děkuji za vaši trpělivost a stálý zájem.
Co mě těší ještě víc, že nám přibývají fanoušci a někteří neváhají svou náklonnost i dát najevo. V době převratných technických možností jsme se tak mohli díky našemu příznivci Jiřímu stát plnohodnotným týmem závodního pole, dejme tomu mediálním. Kdo nevěří, ať se dobře podívá. Pravda, osazenstvo nemusí plně odpovídat současnému stavu, jak už to bývá i v lepších společnostech, ale věřím tomu, že až se odehraje dlouho očekávaný „formulový slet“ v Hříměždicích, bude možnost náš team inovovat. Zdravím i ty, kteří se pozvolna odmlčeli, důvody k tomu jistě měli své a rozhodně po nich nikdo nemůže žádat, aby je sdělili. A na závěr bych rád opět připomněl našeho patrona Jardu „Lotusologa“ – je mi opravdovou ctí, že jsme ho mohli poznat a alespoň symbolicky jeho osobu připomenout.
Teď už nás bude čekat podstatně nabitější program, proto budu doufat, že se dočkáme nikoli pseudo, ale ryzího závodění, i když předpokládat, že by se s problematickými předpisy odpovědné orgány vypořádaly rychle a bezezbytku je asi podobné, jako smířit tábory Mercedesu, Ferrari a Red Bullu. Na druhou stranu, i rivalita je prospěšná a jako neocenitelný fakt zdůrazňuji, že i když to mezi námi občas zajiskří, zůstáváme nadále těmi, které F1 baví a jsme schopni se stejně tak o ni bavit.
Všem vám děkuji za přízeň a vzhůru do dalšího roku! Šampaňské si můžeme otevřít, i když nejsme za každou cenu na stupních vítězů!
Comments (6)
Ahoj RoBertino, poděkování patří především Tobě za neutuchající příliv čtiva a témat k zamyšlení, což tyto stránky posouvá mimo běžný komerční rámec a já jsem vděčný, že můžu být členem úzké komunity, která má privilegium si zde počíst a podiskutovat se stejně zapálenými a přesto slušnými fanoušky 👍
RoBertino, to už je rok? Páni, to letí…
Díky za zajímavé články, je vidět, že je za nimi spousta práce, studia, času. A dík i Jumpmanovi, ta technická část je mi blízká.
A díky všem, že jste mě zcela přirozeně adoptovali do téhle fajn komunity.
Dobrý den, Roberte,
coby fanoušek zpovzdálí Vám chci poděkovat za stránky, kterým jste vdechl nádherný život. Sleduji Vaši tvorbu už řadu let, kdy jste ještě na jiných webech uváděl své Paddocky a kde Vám někteří čtenáři nadávali do „Červenínů“, četl jsem Vaše články v časopisu Cinema, a při nedávném osobním setkání s panem Richardem Vyškovským mladším jsem byl mile potěšen, jak tento člověk o Vás mluvil s velkým uznáním. Vlastním dvě Vaše knihy (Formule 1 od startu k cíli a Papírový svět Richarda Vyškovského) a ač nejsem přispěvatelem k tomuto webu, jsem jeho velkým fanouškem a věrným čtenářem. Ač bych rád, pravděpodobně se nikdy nestanu členem Vaší komunity (Hříměždice jsou pro jihomoraváka z ruky a navíc se nepovažuji za znalce schopného adekvátně diskutovat s lidmi kolem Vás), ale přesto zůstávám Vaším věrným čtenářem, který nade vše vítá historická okénka, a přeji Vám, abyste měl důvod psát jen ohlédnutí za ještě živou historií F1 a co nejméně měl důvod psát nekrology jako naposled o nezlomném Alexu. Děkuji Vám a přeji energii do další tvorby.
Napsat, že mě Váš příspěvek velmi těší i zavazuje, je poměrně zjednodušené. Ale rád bych na pár věcí reagoval. Především Papírový svět Richarda Vyškovského bylo společné dílo Papírových archeologů, takže tam mám zhruba třetinový podíl. Hříměždice jsou samozřejmě pro jihomoraváky poněkud vzdálenější, ale když projdete debaty, tak se občas objeví někdo, kdo nabízí svoz z dosažitelného místa. Co se samotného srazu týče – nezačíná a nekončí jen u F1, ostatní určitě potvrdí, že těch témat se najde vždy plno a lze přijmout, ba co víc přivítat i „neznalecký“ návrh. Ty bývají velmi podnětné a mohou naše další publikování vylepšit nebo rozšířit.
V každém případě upřímně děkuji za tak dlouhou přízeň a za sebe mohu jen slíbit, že udělám vše, abych pokračoval v nastoupeném duchu. A malou připomínku na závěr – o členství v komunitě se obávat nemusíte, tím se stane jaksi automaticky každý, kdo nám věnuje svou pozornost a třeba někdy přidá nějaký svůj názor, pohled či povzbuzení. Ona fyzická přítomnosti je milým bonusem, nikoli vyžadovanou povinností.
Haralde, dovoluji si vmísit se do diskuze s nabídkou, zda bys nechtěl přeci jen přijet na sraz? Napiš mi na sa**********@****am.cz „pozdrav“a já ti odepíšu pár základních informací ohledně našeho setkávání.
To to letí…
Čas je ale velmi relativní. Někdy se každá vteřina vleče, někdy rok uteče jako voda. A právě čtení zdejších článků umí parádně zpříjemnit vlečící se i pádící čas. Každopádně díky za skvělé čtení a už se opravdu těším, až se po delší době uvidíme.
PS: ten obrázek je super👍!